Řetězec

8. února 2018 v 21:52 | Sin Ister |  World around Me
Dokud dýchám, doufám. A možná doufám i poté, co dýchat přestanu. Myšlenka sebe sama jako nesmrtelné energetické entity, klidně to můžeme nazvat duše, chcete li, která se neustále reinkarnuje a sama o sobě je stará tisíce let, je nepochybně fascinující. A dle mého názoru tomu tak doopravdy je. I když těžko říct, člověk nakonec stejně nikdy neví, co je vlastně skutečná pravda.

Měli jste už někdy pocit, že jste bytost, která nepatří do této doby, tohoto století, těchto kulis tohoto věčného cirkusu jménem Vesmír? *(ve vyhrocených případech se dokonce možná může jednat i o špatnou planetu, pozn. magora). Já docela často. Nemá cenu rozebírat všechny možné i nemožné důvody těchto pocitů, já už si vybral sám. Reinkarnoval jsem se mnohokrát, tedy ne že by mě to bavilo. Upřímně řečeno, tahle myšlenka mě naopak spíše děsí. To pomyšlení, že se rodím znovu a znovu, někdy snad dokonce jako žena (hodně nesnesitelná představa), a stále dokola prolézám stejnými sračkami spojenými s přirozenými cykly lidského života, se mi totiž vůbec nezamlouvá. A proč by taky mělo? Život je boj a reinkarnace ho mění na věčný boj. Možná se dokonce dá reinkarnovat do jiných dimenzí, s čímž asi souvisí i myšlenka posmrtného života. Nevím. Nicméně dnes jsem si pročítal rok staré zápisy z mého deníku a narazil jsem na popis několika lucidních a jinak zvláštních snů z té doby. Jsem přesvědčen, že světy, které jsem v těchto dnech viděl, se v jistém smyslu dají považovat za jiné dimenze. A pokud se do těchto dimenzí mohu dostat prostřednictvím snění, tak je to činí stejně reálnými, jako cokoliv jiného. Však jak to bylo s tím ptaním se hlasu ve své hlavě, jestli je reálný? Odpověď zní: "existuji ve tvé mysli. Tvoje mysl je součástí reálného světa, a já jsem součástí tvé mysli. Tím pádem jsem také reálný." Šílené, že? Hrátky s realitou, hloubání nad sny a vůbec nad celým procesem snění, to už jsou velmi pokročilé kategorie šílenství. Nenaděláš nic.

Pokud se bavíme o nás starých duších, tedy duších, které tu již byly mnohokrát, my všichni si s sebou neseme zkušenosti a poznatky, které jsou však ukryty v zapomnění a je třeba je pracně dolovat z temných hlubin a zákoutí mysli. Jsou to věci, které ovlivňují naše životy, ať už v dobrém, či ve zlém smyslu. Pokud ale zvolíte správný přístup, může vám to jedině pomoci. Bytosti jako my zažívají časté pocity déjà vu, podivné flashbacky a sny, zajímají se o bizarní záležitosti a nauky a mají cíle a hodnoty spojené s transcendencí. Stará duše si v sobě nese ušlechtilost, kterou v sobě intuitivně cítí. Okolní svět většinou vnímá s podivným odstupem, který je způsobem pocity odcizení a nepochopení. Rozhodně to není žádná výhra, avšak toto bývá kompenzováno vyšší inteligencí, empatií a jistým druhem moudrosti. Jsou to všechno pečetě z dob minulých, které se zúročují znova a znova. Musíte však vědět jak na to. Je to jednoduché, ale rozhodně ne snadné. Musíte poslouchat svůj šestý smysl a jít si za tím, co vám napovídá. Intuice je totiž další z našich silných zbraní. Využijte ji.

Pokud přistoupíme na tyhle pravidla, život rázem dostává jinou podobu. Již to není jeden omezený interval na přímce času, ale celá řada takových intervalů poskládaných do jednoho řetězce. Co interval, to život, co život, to zkušenost, která s vámi půjde dál, avšak skryta pod povrchem a připravena na své objevení. Kam to celé směřuje, to nevím. Můj šestý smysl mi však šeptá, že nám to prospívá. Asi mu budu věřit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 9. února 2018 v 10:07 | Reagovat

Pokud jsi jeste necetl zivot po zivote, precti si. Nejsi v tom sam :)

2 zugundaprostekunda zugundaprostekunda | Web | 9. února 2018 v 11:14 | Reagovat

Tyvole to je pýsmo že bich blyla normálně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama