Mezi kameny

19. února 2018 v 20:56 | Sin Ister |  World around Me
Myslím, že je dobré jednou za čas zajít podívat se na hřbitov. Já sám jsem tam byl poslední dva víkendy. Byly to vlastně dva hřbitovy, každý v jiném městě, ale obsahem byly takřka totožné. Tím myslím architekturu a design náhrobků. Odmyslet si okolí, tak mám pocit, že jsem na stejném hřbitově. Pomníky zesnulých se lišily v mnoha variantách, od pompézních velkých náhrobků, přes umělecky tvarované sochy, až po prosté čtverce a obdélníky s lucerničkami a urnami. Velké procento hrobů bylo vyzdobeno křesťanskými okultními symboly, což platilo i pro tematické zařazení soch. Ježíš Kristus, andělé … nikde ani stopa po vysmáté smrtce či děsivém chrliči, jejichž přítomnost v říši mrtvých mně osobně přijde zcela přirozená (pozn. anglický výraz pro chrlič, tzn. gargoyle, mi přijde mnohem lepší a temnější než samotné české označení, proto asi budu používat anglickou verzi, pokud to půjde).

Procházel jsem mezi hrobkami a sledoval jména a data vytesané do kamene. Vždycky mě nejvíce zaujala data stará, většinou sahající do devatenáctého století. Lidé na fotkách vypadali jako z jiného světa. Ženy s klasickými šátky halícími hlavy jakoby vypadly ze starých obrazů znázorňující senoseče a žně, muži většinou vážní, s důstojným výrazem patriarchů. Tito lidé žili před pouhými sto lety, ale jak moc se svět, v jakém žili, lišil od toho dnešního, to je takřka až neuvěřitelné. Nevím, zda se někdy ještě zopakuje podobná dynamika, s jakou uhánělo vpřed bouřlivé dvacáté století, ale nerad bych se toho dožil. Podle mě svět potřebuje zklidnit tempo, a to dříve, než se z nadbytku informací a rychlosti životních pochodů naše civilizace nestane civilizací páry, a tím teď nemyslím parní stroje.

Další zarážející skutečností bylo to, že velká spousta těchto dávných lidí zemřela ještě před druhou světovou válkou. Pro mě osobně je druhá světová válka událost, kterou jsem sice nezažil, ale která neskutečným způsobem ovlivnila můj život, stejně jako životy nás všech, protože zásadně určila vývoj naší Evropské civilizace. Představa, že spousta lidí se o tom nikdy nemohla ani dozvědět, je pro mě strašně zvláštní, protože se o války a dějiny zajímám opravdu hodně a druhá světová válka je takový evergreen, o které je dostupné, či dokonce neustále dále vzniká takřka astronomické množství materiálů. Kdyby tak lidé dřívějších dob věděli, jaký osud čekal jejich potomky v těch divokých válečných letech! Je to sice trošku diskutabilní, protože první Velká válka mi svojí hrůzností zákopového boje připadá ještě mnohem morbidnější, ale rozsah, intenzita, a zejména stín masivního vyhlazování války druhé zůstává pořád gigantický. Ne že by tedy byla genocida nějaká novinka. To, co se dělo třeba ve starověku, v období vrcholu Hellénské kultury nebo v době rozkvětu Říma, to je v podstatě masakr světových válek ve starověkých kulisách. Kartágo bylo po třech krvavých válkách srovnáno se zemí a všichni obyvatelé zotročeni či zabiti. Města srovnával se zemí i Alexandr řečený Veliký, Julius Caesar pro změnu spáchal něco, co by se klidně dalo označit za genocidu Galů. Světu vládla válka a zotročování, plameny šlehaly od západu k východu, na sever i na jih, nikdo nikoho nešetřil a člověk byl člověku vlkem. Byla chyba, že lidstvo v období před první a druhou světovou válkou bylo natolik ukolébané civilizačním pokrokem, že zapomnělo a nabylo dojmu, že tyto praktiky se už nebudou opakovat. Pak přišel Adolf Hitler jako temný bůh, a začal svět přetvářet podle svého starověkého smýšlení. Protože vytvoření říše takového rozsahu a charakteru, co jiného to mohlo být, než záchvěv dob minulých? Do toho na východě povstalo něco, co bych nazval skutečným Mordorem. A už byli nacisti sebevětší zabijáci, tak to, co se v té době dělo v Sovětském svazu, mi přijde jako samotné dílo Morgothovo. Opravdu si nedokážu ani zdaleka představit utrpení rolníků na Ukrajině při uměle vyvolaném hladomoru, hromadné vraždění aristokracie a inteligence, zotročování a mordování lidí při monstrózních stavitelských projektech, vesnice plné chatrčí a zemljanek, Stalinovské čistky a věčná hrozba nenadálé popravy, a hlavně ledové peklo bojů na východní frontě. Na tohle Evropa skutečně nebyla připravená. Mám pocit, jako bych následky války cítil ve svých kostech, jak byl válečný stres mých předků geneticky předán mně samotnému jako tichá vzpomínka a mrazení v zádech. Ostatně náhrobek malé holčičky, která zemřela při náletu pouhé tři týdny před koncem války, hovoří sám za sebe.

Druhou věcí, které jsem si nejvíce všímal, byla úmrtí v mladém věku. Uvědomil jsem si, že mnoho lidí žilo opravdu krátce, někteří tak krátce, že po nich ani nemohlo nic zůstat. Tohle byl velmi silný moment. Uvědomil jsem si naprostou nicotnost svého života tváří v tvář nekonečnu. Bylo to strašné. Jednou člověk prostě odejde a nezbude po něm nic než pár příbuzných a vzpomínky v jejich myslích. A i to se za pár generací změní. Já neznám své předky dále než po praprarodiče. Pochybuji, že někdo bude znát mě. A nakonec se na prach rozpadne vše, můj hrob, můj dům, moje město a můj rod. Nezbyde vůbec nic. Je to fatalistické, je to šílené a nebere to v úvahu i tak dost nejistou nesmrtelnost duše. Tvář v tvář této prosté a zdrcující kosmické skutečnosti jsem se rozhodl, že svůj pomíjivý život naplním tak moc, jak jen to půjde. Ačkoliv je celý tento svět přinucen k zániku, jedině usilování o velké cíle učiní naše bytí aspoň trošku snesitelným. A velké cíle se samozřejmě liší člověk od člověka, nejde je stanovit univerzálně a stejně pro všechny. Tento okamžik mi ukázal nový a velmi mocný energetický zdroj. Začal jsem čerpat životní sílu z vědomí toho, že můj čas je omezený a hrozí tu riziko, že ho promrhám. Situace se tím obrátila a já pocítil novou chuť do života, novou radost a novou sílu. Opravdu, lidé by čas od času měli zajít na hřbitov a pořádně se zamyslet.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 20. února 2018 v 10:56 | Reagovat

Miluju hřbitovy , procházet se, ten klid , číst náhrobky a zamyslet se ..

2 stuprum stuprum | Web | 20. února 2018 v 15:53 | Reagovat

Ryzí podsvětí, jako vždy, dovolil bych si akorát připomenout, že nepreferovaného chrliče můžeš vždycky překřtít na gargojla. Konečná podoba se vyjímá takhle počestělě pěkně drsně, zvlášť bílým na černém. :) Zakončený dračí hlavou - varianta dragargojla.

S chrličem vstupujeme do sféry neřesti!

3 Sin Ister Sin Ister | 20. února 2018 v 18:01 | Reagovat

[2]: Začínáš se mi líbit.

4 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 22. února 2018 v 12:29 | Reagovat

Skvěle napsané. Zařazuji do výběru na téma týdne na tema-tydne.blog.cz :)

5 Sin Ister Sin Ister | 22. února 2018 v 19:13 | Reagovat

[4]: Díky, cením si toho. Ačkoliv pochybuji, že si to zasloužím.

6 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 6. března 2018 v 19:21 | Reagovat

Hodně myšlenek mám totožných, a to už jsem se přehoupla do 3.třetiny života. Máš pravdu, ještě mám čas ten čas nepromrhat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama