Spolknout černou pilulku

23. ledna 2018 v 21:03 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!
Lidi lze rozdělit do mnoha škatulek, a samozřejmě se tomu tak děje dnes a denně. Jsme etiketováni, prosíváni, členěni, rozdělováni na nekonečně mnoho způsobů. Já si však dnes vystačím jen se dvěma kategoriemi.

Již dlouho si říkám, že existují lidé, kteří jsou děti Slunce a světla, a jejich logičtí oponenti, a sice děti Měsíce a noci. Já nepochybně spadám do té druhé kategorie, což na sobě cítím většinu svého života. Nejsem takový ten zářivý typ, v jehož dlouhých, blonďatých loknách září sluneční světlo, věčně pozitivní mládenec s úsměvem za milion dolarů. Nerad se škvařím na slunečním světle a nejlépe se cítím ve tmě. Tmy se mnozí lidé bojí, ale já se v ní cítím jako predátor, kterého černý háv skrývá a pomáhá mu. Dokonce i psaní mi jde nejlépe v noci. Dovedu samozřejmě psát kdykoliv, ale teprve ve chvílích, kdy Slunce zapadne za obzor, cítím, že je to ono. Popravdě řečeno, drtivou většinu všech blogů, co jsem kdy napsal, jsem napsal právě večer či v noci. Cítím v sobě temnotu, které se nemůžu zbavit, i když jsem to zkoušel.

Ano, snažil jsem se nalézt světlo a následovat ho, ale nikdy mi to moc nešlo. Možná to byla chyba. Možná to prostě není moje pravá podstata. Možná jsem dítě temných bohů. Možná právě v tom tkví moje síla a měl bych se na to zaměřit. A možná paradoxně právě ty dlouhé a temné zimní měsíce ve mně jen vyvolávají ponuré relapsy dávné minulosti, avšak natolik silné, že o tom po roce píšu sem.
Nikdo mi ale nevymluví, že na zmíněné "dvojtypologii" něco není. Znáte to. Ty usměvavé, světlé jedince, zapálené a naivní, pozitivní a hodné. To nejsem já. Ve mně hoří plamen, který nejde uhasit, plamen temné síly. Už nejsem nejmladší, a s každým rokem jsem mentálně tvrdší a pragmatičtější cynik. Ne že bych to chtěl. To život mě naučil. Život a studium historie, moje velká vášeň. Rozuměj, ne to formalizované studium, kde vás ve školních lavicích a přednáškových sálech šikanujou jedinci zakomplexovaní a zkostnatělí, takzvaní učitelé, ale studium, kdy sami ve volném čase bádáte, zajímáte se, čtete a investuje peníze do knih a dalších materiálů. To se totiž nadobro liší od studia z donucení, které jsem absolvoval ve všech třech dnešním světem tolik proklamovaných levelech, pouze ztracený čas a nervy pro tři písmenka před jménem! Díky těmto věcem jsem ale naštěstí přišel o iluze. Kupříkladu dnes je nejžhavější téma a otázka v kuloárech to, který stařec bude v čele tohoto prohnilého státu. Řeší se to všude, a proto je pro mě nejslastnější pocit říci např. kolegům z práce, že je mi to jedno a seru na to. Obličeje všech slunečných lidí se rázem stahují do úšklebku polozhnuseného, polozmateného, a stáhly by se ještě více, kdybych dodal, že ani nejsem demokrat, ale to už by na ně bylo moc. Však proč jim to vysvětlovat? Volil jsem tolikrát a nic to nezměnilo, pak jsem si nastudoval nějaké věci a rázem jsem viděl ty dlouhé, jedincem nezměnitelné řetězce příčin a následků, a úplný vrchol byl seriál House of Cards, který tomu přidal pomyslnou třešinku na dortu. Protože ať volby vyhraje kdokoliv, stejně se vždycky nakonec všichni domluví ke spokojenosti všech politických hráčů, nejsou-li již domluveni předem, to je totiž politika. Ale já se o téhle politické žumpě bavit nechci, to je jen taková vsuvka, stačí mi, že se denně musím brodit žumpou skutečnou, žumpou lidstva, žumpou "velkoměsta", pokud ta ztrouchnivělá a zablešená osada má v sobě dost drzosti a pýchy, aby se takto nechala nazývat.

Poodkryl jsem ti myšlení noci a ty možná nesouhlasíš, pokud to čteš, ale věř tomu, že to tady nikoho nezajímá, ani na to nebude brán zřetel. Beru ohledy jen sám na sebe, ačkoliv pár nejbližších spadá pod moje ochranná křídla. Nenechám si nic namluvit, tvořím si vlastní názory, usiluji pouze o svoji nezávislost a svobodu, dvě nejcennější komodity v tomto světě, což musí poznat každý, kdo není úplný pablb, či člověk vymytý systémem státu, sterilního a "za každou cenu friendly" korporátního prostředí, nebo čehokoliv jiného a tolik dnešního. Tyhle oběti vás mohou zabít. A budou vás zabíjet dlouho a postupně, jako jed na krysy podávaný v malých dávkách. A nejhorší je, že si toho nemusíte ani všimnout.

Je to tak, jsem dítě noci, negativní a zasmušilý, plný černého humoru, ale vůbec ne introvertní. I když … introvert dobíjí energii když je sám, to na mě velmi sedí. Občas nesnesu ani svoji druhou polovičku. Je možné se chovat extrovertně, ale v jádru být introvertní? No určitě ano, protože to jsem já! Moje extroverze, to jsou možná jen mimikry, reakce na svět, nebo pozůstatek divoké krve mých předků. Stejně jako černí psi, které nejvíce proslavil Churchill. A nebo jsou to bohové či démoni nebo jak je nazvat. Posedli mě, uhnízdili se ve mně, ghost in the shell, a řídí mě tak jak je potřeba, nenápadně a manipulativně. A možná nejsou ani temní. Má poslední psychedelická zkušenost mi přinesla jeden poznatek: cítil jsem tu sílu, tu životní animální energii, energii přírody, která vyvěrala přímo ze zdroje, určitě by se dala nazvat silou magickou, a pak mi to došlo. Neexistuje černá magie, temná síla, ani nic jiného. Magie a síla je jen jedna, čistá, surová a neutrální, a je jenom na nás, jak s ní naložíme. Možná nejsem dítě noci, možná jsem jen kdysi dávno spolknul černou pilulku. Jenže kdo to může vědět? Kdo to může tušit? Kdo může poskytnout nějakou jistotu? Nikdo. Prozkoumal jsem filosofie všech dob, ale útěchu nenalézám takřka v žádné. Dnes jsem si alespoň koupil paperback Zjevení Cthulhu, výběr z díla H. P. Lovecrafta. V životě jsem od něj nic nečetl, ale věřím tomu, že toto další dítko temnoty mě svými slovy jistě velmi upoutá a možná i utěší. Protože ten, kdo kráčí temnotou příliš dlouho, už po světle možná ani netouží.


Sin Ister

2018

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Komentáře

1 Svart Sol Svart Sol | Web | 23. ledna 2018 v 21:12 | Reagovat

Taky miluji tmu a na slunce mam doslovne alergii

2 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 23. ledna 2018 v 22:07 | Reagovat

Nějak sem hodně, hodně ráda, že sem na tenhle článek klikla. Bývám skeptická ohledně jakéhokoli článku na hlavní stránce. Ale pak tady je vždycky těch pár jiných, naprosto zvláštních blogů, kvůli kterým stojí za to se dívat.

3 Sin Ister Sin Ister | 23. ledna 2018 v 22:15 | Reagovat

[2]: Potěšení na naší straně. Vítejte.

4 Baryn Baryn | Web | 23. ledna 2018 v 23:10 | Reagovat

Vždycky jsem se považovala za dítě noci, bylo to přece tak jasné. Ve třídě na gymplu vyvrhel, věčně oděná do černého, nepochopená, úchylila jsem se rovněž k psaní blogu a rovněž hlavně v noci. Realista, až skeptik, ale popravdě - nikdy jsem nerozuměla sakrasmu. Naučila jsem se ho až doela nedávno a dlouhou dobu mi byly jízlivé připomínyk nepříjemné, protože byly většinou mířeny proti mně. A pak jsem odhalila, že jsem nebyla dítě noci, spíš dítě zoufalství a nějakých pubertálních úletů, frustrace a dárk&ívl vlivů. A mně se to stále líbí. Stále nosím černou, stále píšu v noci a stále se straním společnosti, ale ne protože nemám ráda lidi, ale proto, že hledám ty svoje lidi. A když si je najdu, tak zářím. A jsem šťastná a probouzí se ve mně den. Snadno mě nadchnou maličkosti, ráda svět zkoumám a učím se a vlastně jsem většinu času nadšená z kdejaké blbosti. Miluju svou kočku a i při představě "slunečního světla zářícího v blonďatých loknách", jak popisuješ, se mi chce usmívat. Tak co jsem? Možná existují dva typy lidí - noční a denní. Ale dost možná existují i dva typy v jednom člověku - to, kým je ve společnosti, a to, kým je uvnitř. Většina puberťaček to tak na své blogy přece píše, no ne? "Ve škole se neustále usmívám a předstírám, jak jsem šťatsná, a přitom doma brečím a uvnitř umírám." Smutné. Já to mám naopak.

Děkuju za tenhle krásně sepsaný článek a s názorem na volby souhlasím. Na demokracii o to víc - a to jsem House of Cards ani nesledovala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama