Leden 2017

Vůle II

11. ledna 2017 v 18:31 | Sin Ister |  World around Me

"There's a difference between knowing the path and walking the path." Morpheus

Kdysi jsem napsal příspěvek o síle vůle, který zřejmě říká vše podstatné. Celkově je tato tematika naprosto zásadní pro každého člověka, ať už si to uvědomuje nebo ne. Říká se, že někdo postrádá inteligenci, někdo vůli, a někdo oboje. Poslednímu případu říkám řádný průser, ale tomu se nehodlám věnovat. Pojďme raději zase jednou trošku brainstormovat.

Citát v úvodu je z filmu The Matrix, asi netřeba více představovat. Poprvé jsem tento film viděl někdy na základní škole, v těch zlatých časech přelomu milénia, kdy člověk vnímal svět přes dětské filtry a všechno bylo nové a vzrušující. No, zase tak super to nebylo, protože dětství znamená hlavně bezmoc a nulový význam člověka ve světě dospělých, nehledě na nezvladatelné sexuální pudy, ale na tom teď nezáleží. Od těchto dětských dob jsem The Matrix viděl tolikrát, že už to ani nespočítám (naposledy včera), první díl je v mých TOP 10 filmech a celou trilogii hodnotím velmi vysoko, protože je ji třeba chápat jako celek a ne blábolit něco ve stylu Reloaded je hovadina a Revolutions měl být druhý díl. Pro mě je The Matrix kóanem, otvíračem mysli, obsahujícím tak velké množství životních pravd a zajímavých detailů, že při každém shlédnutí objevuji něco nového. Kromě toho existuje bonusový materiál, jako např. dokument Return to Source: Philosophy & 'The Matrix' rozebírající filosofické aspekty trilogie, nebo naprosto božský Animatrix, který jsem mj. kdysi viděl i na tripu a paradoxně mi to dalo víc moudrosti, než celý můj dosavadní střízlivý život. Zlí jazykové tvrdí, že bratři (teď už vlastně sestry) Wachowští pouze vykradli co mohli a upekli z toho pejsko-kočičkovský dort. No, zlí jazykové mi můžou vylízat pozadí, ideálně cca 5 hodin po konzumaci čočkové polévky a fazolového guláše. Ale to už se zase ztrácím.

Upřímně řečeno, myslím, že všechno o síle vůle jsem napsal už kdysi. Vůle je zdaleka nejdůležitější vlastnost, kterou můžete pěstovat. I blb se silnou vůlí to může někam dotáhnout. Mnohem horší je ale inteligentní zmrd se silnou vůlí. Babiš, Steve Jobs, Hitler, Zeman, Stalin, Nixon nebo třeba zrovna váš CEO. Samotná inteligence je ve skutečnosti podružná, pokud není doplněna vůlí. Inteligentních lidí s vyhořelou myslí jsou plné blogy, stejně jako proaktivních debilů jsou plné kanceláře.

Vůle se musí pěstovat, zdaleka nejlepší jsou v tom vojáci speciálních jednotek. Ale taky je potřeba něco, co vůli samotnou bude pohánět. Hovoří se hodně o motivaci. Já to upřímně nesnáším. Dnešní doba je v tom úchylná. Motivačních řečníků je plné youtube, ideálně jsou jejich řečičky doplněny o sportovní záběry. Do prdele, já jsem taky sportovec, ale v životě jsem nepřišel na to, k čemu mi v životě pomůže můj obvod bicepsu nebo můj výkon v silovém trojboji, když nejsem závodník, ale pouze "hobbíkař"? Tenhle druh motivace je totální sračka. Never give up buzno, jdi do toho po hlavě. Je to asi čistě praktická záležitost, protože záběry na svalnatého, upoceného negra v trikotu v lidech vyvolá asi víc motivace, než kdyby tam seděl nerd a vášnivě programoval. Problém je v tom, že člověk po letech (ná)sledování těchto videí zjistí, že je z něj svalnatá, nezaměstnaná troska, zatímco nerd může pracovat ve vysoce lukrativním odvětví nebo zakládat startupy. A právě proto mi tenhle trend tak leze krkem, je to naprosto mimo. Lidi chtějí být raději sportovní machové než inteligenti, ale to je jejich boj. Samozřejmě, z těch motivačních videí si každý vezme co potřebuje, ale moje reakce vždycky byla: "Ehm, právě jsem viděl pětiminutový sestřih profesionálních sportovců doplněný řečněním motivačního kouče, dobrý, ale jak mi to má jako pomoct, když se věnuji něčemu naprosto odlišnému?".

Místo motivace mě napadá trošku jiné slovíčko, a tím je víra. Pravda, když se řekne víra, všichni zpozorní, protože si představí černoprdelníky, organizovanou církev, atentátníky v burkách a kdo ví co ještě. Kdepak, přátelé, zapomeňte na Boha a jeho levobočky. Víra, o které mluvím, spočívá v tom věřit v sám sebe, věřit ve smysl toho, co děláme, následovat svoje vize. Víra je akcelerátor vůle. Můžeme se dostat k následující rovnici:

(víra + vůle) * inteligence = výkon

Dobře, možná je ta rovnice mimo, ale koho to zajímá? Nejde o matematiku ale o to nechat si to projít hlavou a zamyslet se nad sebou, nad svým životem, nad svými aktivitami, sny a cíli. A teď se navrátíme zpět na začátek k Morpheovi: "Je rozdíl mezi tím znát cestu a kráčet po ní." Tohle je zásadní. Spousta lidí ví, co je a co není správné, spousta lidí tuší, co je dělá šťastnými a co by chtěli dělat, ale kolik z nich má tu sílu skutečně jít po vytyčené cestě a následovat svoje sny, a tím nemyslím jen na chvilku, na pár týdnů nebo měsíců, ale skutečně dlouhé roky si jít za svým a překonávat neúspěchy nebo nástrahy Osudu? Jsou mezi námi, ale tvoří pouze stopové množství v zástupech smutných, vyhořelých a nešťastných. Jestli patříte mezi prvně jmenované, tak gratuluji. Jestli mezi druhé, zkuste se kousnout a jít do sebe. Větší motivačku ode mě neuslyšíte, když tak můžete zkusit ten youtube.

Úryvek II

10. ledna 2017 v 11:13 | Sin Ister |  World around Me
"Never stop fighting! Člověk má pořád plnou hubu výjimečnosti a 'out of the box' myšlení, ale co vlastně dělá? Hovno! Zabývá se padáním vlasů, vyrýsovaným břichem a kdo ví čím ještě, pochybuje, nerozvíjí se, je v depresích. Proč? Protože společnost to říká. Protože společnost to vnucuje. V xy letech se člověk cítí starý a ztracený. Ale není to pravda! Jsou to jenom kecy a iluze. Na tělu nezáleží, je to jenom maso. Záleží jen na schopnostech, odhodlání a výdrži. Mozek jde povzbudit nootropiky, ale společnost nám předhazuje jenom sedativa. Tlumí nás sociálními sítěmi a přebytkem zbytečných informací. Hovno! Dost už téhle hry. Odpoj se od Matrixu."