Červenec 2014

Majetek

4. července 2014 v 21:02 | Sin Ister |  World around Me
Přichází mi to na mysl pořád znovu a znovu. Jsem na oslavě narozenin mé malinkaté neteře a synovce a vidím to. Dávání dárků, pózujte s každým z nich, pózujte s dortem, pózujte v novém oblečení, pojďte sem, pojďte tam …. jako loutky. Teď jsou ještě malincí, manipulace je jednoduchá a primitivní, ale všichni víme co přijde dál. Jdi do školy. Musíš do školy. Třetinu života. Jdi tam. Nechoď tam. Obleč si tohle. Neoblíkej si tohle. Kup to. Nekup to. V televizi říkali. Pan učitel říkal. Táta říká. Máma říká. Nemluv se mnou takhle. Kdo si myslíš že jsi? S tímhle chodit nebudeš. Kam jdeš? Kdy se vrátíš? Do jedné budeš doma! (…)

Společenský systém = teoreticky můžeš všechno co chceš, ale prakticky musíš co chtějí ostatní. Kdo jsou ostatní? Rodiče. Vaše rodiče ovládali jejich rodiče. O stupeň výš je zaměstnavatel. Potom stát. Potom korporace. Potom aliance. Potom bůh (?) (ví kdo).

Umělá inteligence. Velký sen lidstva už od dob antiky. Roboti, androidi, počítačové systémy. Inteligentní stroje se schopností se učit. Možná další vývojový level. Ale jaká je pravda?

Člověk je biologický stroj. Drtivá většina z nás jsou jenom inteligentní stroje rodičů. Vytvoření k obrazu svému, vychovaní dle jejich názorů, pohnutek a rozmarů, jejich hračky, oblečené a upravené podle jejich libovůle, usměrněné a poslušné, aspoň do té doby, dokud člověk neopustí rodné hnízdo. Ale ani tady to nekončí. Telefonáty, rady o které nikdo neprosil, víceméně vnucené, apely, pichlavé poznámky a žádosti, všechny postavené na iluzi mateřské lásky, která se však velice lehce může změnit v bezbřehý hněv a nadávky, kdykoliv se něco vymkne plánu. Jejich plánu. Loutkám se trhají nitky. Naše výtvory se bouří. Stroječek už jede na vlastní pohon a pomoc nepotřebuje. Karty se obrací.

Jsme doživotní majetek rodičů. Jejich výtvor. Jsou na nás hrdí především pro to, že jsme jejich. V doslovném významu. Dali nám genetický kód, jméno i zázemí. Jsme jejich androidi. V občankách máme svoje sériová čísla a naším jediným úkolem je pokračovat v nekonečném koloběhu sestávajícím převážně z celoživotní práce a na závěr potom stvoříme své vlastní pokračovatele. Jediným rozdílem mezi námi a mechanickými roboty je ten, že strojům to nevadí. Aspoň zatím.