Říjen 2013

Samuraj se učí plavat na rozbouřeném moři

18. října 2013 v 1:13 | Sin Ister |  World around Me
Svět šílí jako vždycky. Šílí už jenom tou svojí společenskou podstatou, ke které se dopracovala naše civilizace. V první verzi tohohle textu jsem o tom měl rádoby sarkastické slovní spojení, ale seru na to. Je noc a já nemůžu spát. Proto budu aspoň psát. Činnost, které jsem se nevěnoval už hodně dlouho. Možná nebyla chuť, možná nebylo potřeba. Kdo ví, já se v tomhle nešťourám. Nehraju si na rádoby intelektuálního pisálka, co psaní bere jako poslání, já prostě jen poslouchám sám sebe a hážu svoje sračky na papír. Jako Henry Rollins. Jestli to někoho zajímá, to je mi už jedno.

Události, které proběhly od posledního příspěvku zde, v jámě všech zapomenutých a bezvýznamných, mnou zacloumaly a otřásly mým životem v jeho samotných základech. Paradoxně ani ty nejtvrdší rány mě pořádně nedokopaly ke změnám, které by po mě chtěl tento zvrácený systém. Zato mě ale dostaly jinam, na cestu do svého nitra a poznávání sebe sama. Teda ne že bych tam nemířil už předtím, ale pořád to bylo trošku mimo. A tahleta cesta, ta je nejtěžší, nejdelší, ale zároveň i nejkrásnější. Když se povede. A k čemu jsem zatím došel?

Jsem jen otrok, co si svoje otroctví uvědomil a snaží se přetrhat všechny okovy. Čím víc si hledám cestu sám k sobě, do svého nitra, tím víc poznávám, jak moc chci zničit všechny ty, kteří mi chtějí stříhat křídla. A že těch bastardů je! Jsou všude a ničí mě, mučí mě a bez nich bych byl někde úplně jinde. Kde? Těžko říct. Lidé jsou ve své podstatě silní, moudří, krásní a výjimeční, jenomže jim neustále někdo tvrdí opak, přitom si to jen stačí uvědomit a potom přijde ta zvláštní chvíle, kdy vám všechny sračky těch druhejch můžou políbit prdel a vy budete konečně svobodní. Zen time, jak s oblibou říkám.

Vůbec, jak moc nechápu ty lidi kolem! Ženou se za tím, co jim říkají ostatní. Nemyslím teď studium a práce, to je v podstatě dobrá věc, kterou uznávám a držím se jí, ovšem v podání většiny lidí jsou to věci nepochopené, zveličené, špatně podané a realizované. Ale nechme to stranou. Já se zabývám všema těma pozérama a mělkejma hňupama. Otroky věcí a požitků, se kterými přitom neumějí zacházet. Neumějí zacházet ani se svojí myslí, natož pak se svým životem, potácí se od jedné zbytečnosti ke druhé a myslí si, že skutečně žijou a naplňují svůj život, ale ve skutečnosti se jen plácají v bahně průměrnosti a nafintěné šedi. Nemůžu to už vystát. You're Not Your Fucking Khakis!

Existuje tu samozřejmě i možnost, že jsem mimo já. Že oni naplňují svůj život a já jsem nedostal rozum, ale naopak jsem se zbláznil. Že jsem idiot a ignorant. Nebo, co hůř, že jsem vlastně stejný jako oni, a proto je tolik nenávidím. Tyto varianty jsou skutečně děsivé.

Suma sumárum ale nakonec stejně nemám právo nikoho odsuzovat, člověk si může dělat co chce a když někdo sere sám na sebe, mně to může být jedno. Neexistuje žádné lepší nebo horší. Lepší a horší vytváříme my sami, svým vědomím, svým mozkem. Souboj s mozkem může být opravdu peklo.

Podzim je krásný, všechny ty barvy a vůně. Jako krása moudrého umírajícího. Ale já se vrátím k létu, protože to všechny zajímá nejvíc. Zažil jsem super léto, na všechno jsem se netradičně vykašlal a věnoval se jen sám sobě. Byl jsem jako čínský mnich, věnuje se studiu, cvičení, četbě, meditaci … a rozjímání se svými přáteli. Znám spoustu duší zmítaných osudem, ale stále jdoucích za svými sny, a to je krásné a povzbuzující. Moji přátelé jsou jako buldoci, kteří sledují jen svůj vysněný cíl, kterému vše podřizují. Mohl bych těch úžasných lidí jmenovat spoustu. Mají pevnou disciplínu, ale zároveň si umějí i užívat života. Právě to je ten rozdíl, který je dělí od tupých dýchajících mas, které nemůžu vystát.

Mou zálibou je trénink sebe sama. Upustím teď od fyzické části, dokonce i od duchovní. Zmíním se raději o mé velké zálibě, které říkám brain boosting. Mozek se musí trénovat stejně jako vše ostatní. Byl jsem dokonce jednu chvíli posednut měřením IQ a absolvoval pár testů měřících přirozenou inteligenci a vážně mě to hodně zajímalo. Pak mi ale došlo, že to je jen další zbytečná a o ničem nevypovídající onanie, naprosto shodná s materialismem. Jen změřit, zaškatulkovat, zařadit do oběhu … jako v továrně na plastový figuríny. Tohle uvědomění mě opět naprosto znechutilo. Pokud vás předchozí řádky navnadily a výše mého IQ vás zajímá, smůla. Je ovšem velmi pravděpodobné, že je vyšší než to vaše. Dobrá zpráva je, že na tom vůbec nezáleží.

Momentálně mi došly myšlenky, ovšem dám vám sem seznam věcí, které mě zrovna teď napadají a které byste měli přečíst, zhlédnout nebo poslechnout.


Útěk do divočiny - kniha i film

Dharmoví tuláci - kniha

Go Ri No Šo - Kniha pěti kruhů

Albert Einstein: Jak vidím svět - kniha

Charles Darwin: O původu člověka - kniha

Den poté (1983) - film

Vlákna - film

Sedmá pečeť - film

James Cole: Moby Dick - hudba

Mrtvý muž - film

Ikarie XB1 - film

Básně z Ledové hory - kniha

Cypher - film

Elka a Dalda: Apokalypsa - hudba

Temný obraz - kniha i film

Srdce temnoty - kniha


Čtěte Misantropovu čítárnu, je plná skvostů.


Tak, to je vše. Možná jsem chtěl říct více, ale můj mozek již neprodukuje nic, co by za to stálo. Však již hodina pozdní je. Užívejte každý další nádech a radujte se z něj, vždyť život je krátkodobá záležitost.

A snad vás aspoň trochu těší, že se samuraj neutopil.