Topící se samuraj

24. února 2013 v 21:53 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Největším problémem tohoto století jsem bezpochyby já a moje vlastní černá existence. Subjektivně vzato. Když zalovím ve své paměti a vzpomínkách na svůj život ve století dvacátém, všechno bylo tak nějak lepší. S přelomem století a tisíciletí to už jde od desíti k pěti a posléze od pěti k nule.

Řešit problémy světa, společnosti, vesmíru jsou nic v porovnání s tím řešit problémy sám se sebou. Řešit boj uvnitř své vlastní hlavy, galaktický bitvy ve vlastním mikrovesmíru myšlenek, snažit se přežít v téhle bitevní vřavě a nenechat se totálně semlít systémem, který jste prokoukli a odmítáte se mu zcela podřídit, potlačit nutkání probudit se jednoho krásnýho rána s úsměvem na tváři, uvařit si dobrý kafe, pár toustů a následně si vystřelit mozek z hlavy za doprovodné hudby … teď mě nic vhodnýho pro sebevraždu nenapadá … třeba Jazzanovy. Ale na to je vždycky času dost.

Připadali jste si někdy nadobro ztracení a topící se v tomhle světě, i když vám nic zásadního nechybí a máte se v podstatě dobře? Znáte pocit nejistoty, strachu a bezmoci, který vás zničehonic popadne? Pocit bezmocnosti a marnosti a absolutní neschopnost cokoliv udělat? Znáte ten pocit, když se k vám po čase vrací vaše alter ega, o kterých jste si mysleli, že jste je už nadobro pohřbili? Cítili jste někdy, jak se vám rozpadá duše zaživa? A přes to všechno vám to bylo jedno a jenom přemýšlíte, přemýšlíte nad smrtí, ale pak vás z toho něco vytrhne a vy zase vidíte planetu z toho lepšího světla, převážně z pohledu lásky a přírody, které se vám ale dostává tak pomálu.

Jste těmi věcmi, co přineslo a přináší žití, tak zmrzačeni, že jste přišli o soucit.

A vaše hlava vám praská pod tíhou prázdnoty.

Samuraj umírá.

I don't give a fuck about lámání si hlavy s tím, co trápí tenhle svět. Lámu si hlavu s tím, co trápí mě. Tenhle svět trápíme jenom my. Trápím ho já, ty, my všichni, co tu žijeme svoje virové životy ve stylu kobylek. Ale co trápí mě a proč? Na to už ani nedokážu odpovědět, protože to nevím. A to je ze všeho nejhorší. Energetické proudy mě směřují opět do tornád zla. Snad jsem už nezapomněl, jak se nenechat semlít na prach. Prosím, snad budu mít dobrou paměť.

A kdyby náhodou ne, vždycky se můžete probudit jednoho krásnýho rána s úsměvem na tváři, uvařit si dobrý kafe, pár toustů a následně si vystřelit mozek z hlavy za doprovodné hudby třeba Jazzanovy.

A já přitom znám přesně ten tajný recept na skvělý a dokonalý život podle svých snů, bohužel ale neumím vařit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Komentáře

1 Míša Míša | Web | 24. února 2013 v 22:45 | Reagovat

Snažila jsem se o něco podobného, ale nepovedlo se:( Byla bych vděčná za tvou radu:)

2 Teeda Teeda | Web | 24. února 2013 v 23:29 | Reagovat

Ta bílá na té černé se nedá číst, ale dobrala jsem se konce a jsem ráda, že jsem to celé četla. Líbí se mi pointa. :)

3 fall fall | 12. března 2013 v 12:46 | Reagovat

a jak to dopadlo?

4 krysa krysa | Web | 24. června 2013 v 12:25 | Reagovat

A to bylo jako všechno ? Piracetam je fajn ale žere to zevnitř.

5 Sin Ister Sin Ister | 2. července 2013 v 22:29 | Reagovat

[4]: Nebylo to všechno. Samuraj plave dál, jenom v trošku černějších vodách, ze kterých zatím nemá moc co říct.

6 Zas krysička Zas krysička | 17. září 2013 v 17:45 | Reagovat

To je škoda, patříš k mejm oblíbenejm autorům a zas nemám moc čas a chuť stolkovat jetli házíš něco jinam...sakra...chtělo by to něco novýho...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama