Stránky

28. ledna 2013 v 0:41 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Do deprese mě dřív dokázaly dostat převážně nepříznivé okolnosti, které mě v životě potkaly. Chvilku to trvalo, než jsem tuhle stránku svého Ega dokázal jakž takž opanovat, ale víceméně se povedlo, i když člověk i tak má občas chuť skučet jako malá děvka. Trapas.

Po těchhle eskapádách mě hlavně ničily chvíle uvědomění toho, jakým způsobem byla posledních 70 let systematicky a úplně zbytečně ničena a devastována naše krásná země a vražděni její obyvatelé. To je mnohem vážnější věc, než nějaké osobní blaho. A je to vážně něco hrůzného, zvláště pro zmrda jako jsem já, který má vlastenecký vztah ke své zemi a její historii a je všeobecně značně hrdý. Ale pořád existuje něco víc.

Nevím proč, ale poslední dobou se ve mně probudil obrovský pocit sounáležitosti s přírodou a taktéž silné sociální cítění, odpor k násilí a vraždění z jakéhokoliv důvodu. Kdo mě zná a znal dřív, což není mimochodem nikdo z vás, co právě čtete, ví, že to je u mě opravdu hodně zásadní změna.

Neměl jsem nikdy v lásce zelený teroristy atd., ale přestávám zvládat ten fakt, že lidi jako sebepožírající virus, ničí a pohlcují všechno kolem sebe, jako by byli nějací zasraní termiti uprostřed koblihy. Neuvěřitelně mě začíná vysírat hubení druhů, ať už živočišných nebo vegetačních, kácení lesů, emise, kontaminace, vody, vzduchu, půdu, všeho. Nevím proč, ale přestávám tohle chápat a zvládat a nejradši bych za to někomu nakopal prdel. Vlastně asi vím, když pominu svůj přirozený názorový vývoj, tak to souvisí hlavně s cestou myšlenkové transformace a otevření, na kterou jsem před časem dobrovolně nastoupil.

Výsledek je uvědomění, že s tímhle neudržitelným rozvojem jdeme do háje. Žádná novinka, já vím. Je tu ale dobrá zpráva: člověk neporazí nikdy přírodu. Ta vždycky zvítězí, i kdyby se odpálilo x atomovek, jisté formy života se vždycky zachovají nebo vyvinou a planeta si akorát ulehčí od lidské rakoviny. Planeta bude existovat věčně, dokud Slunce neexploduje a Země následně vyhasne a stlačí se do podoby černé díry. Nebo tak něco, nejsem fyzik, takže nečekejte exaktní popis.

Od malička si píšu deníky. Mám jich dost, ale nejzásadnější je ten, co jsem psal v letech 2008 - 2011 a potom ten současný, kterým jsem navázal. Otevřel jsem ten starší a přečetl si pár let starší zápisy. Trošku mě to trefilo tím způsobem, že věci, co se mi zdají, jako by byly včera, jsou už relativně dost daleko, já jsem jiný člověk, ty roky doslova utekly pryč a já si připadám jako okraden. Je třeba říct, že ne všechny ty roky byly dobrý, ale jsou prostě pryč, vypařili se, aniž bych si toho všimnul a … je to sračka, ale prostě jsem z toho trošku blue deep inside.

Čas je nejcennější aktivum, nejdražší komodita, která nejde zastavit (ledaže byste propadli černou dírou). Je děsivý, rychlý, strašný a zároveň spravedlivý a očistný. Mám z něj něco, co jsem nazval chronofobie (a dokonce tento termín oficiálně existuje).

A proto.

Právě teď

Utíkám pryč.

Ale marně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Komentáře

1 fall fall | Web | 1. února 2013 v 13:21 | Reagovat

ano.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama