Social Troubles

25. ledna 2013 v 22:45 | Sin Ister |  World around Me

Zdá se, že ač nerad, tak začínám ztrácet víru v tuhle společnost, respektive mi připadá, že nic z toho, co se kolem mě děje, mi není blízké. Špatně je tolik věcí, že mám někdy pocit, že mi z toho praskne hlava. Přitom bych si sám o sobě neměl na nic stěžovat, není nic zásadního v mém životě, kvůli čemu bych si musel bezprostředně prostřelit hlavu nebo kvůli čemu bych musel být asociál.

Jde ovšem o to, že faleš světem vládne. Manipulace. Falešný modly. Falešný vzory. Falešný hodnoty. A ne, ani v nejmenším teď nemluvím o těchhle zasranejch volbách, ke kterým se každý má tendenci vyjadřovat, i když většinou stejně ničemu nerozumí. Ne, ty teď jdou naprosto mimo.

Vize. Četl jsem teď zajímavý článek o technologiích, které ještě před pár lety sci-fi, ale dnes jsou již normou, nebo se aspoň velice rychle rozvíjejí. Líbí se mi to, ale zároveň děsí. Myslím, že se všechny sci-fi vize, co známe z filmů a knih jednou naplní. Z nejnovějších prototypů a výzkumů v rámci robotiky už teď můžeme říct, že nás věk androidů, terminátorů a kyborgů nemine. Možná přijde doba, kdy i šukat budeme po síti. Cokoliv si lidská mysl dokáže vymyslet, to také dokáže uskutečnit. K tomu se váže i myšlenka, zda tedy tento svět skutečně tvoříme nějakým vyzařováním myšlenek, a tím nemyslím jenom události, co vás potkají, ale úplně všechno kolem nás. Ale spíš je to pitomost.

Sorry, já mám moc rád sci-fi, ale spíš v rámci blízké budoucnosti v rámci reality, kyberpunkově laděný. Radši Matrix než Star Trek, Planetu opic než Star Wars, Total Recall, 12 opic, Blade Runner a Terminátor než jakákoliv trapná space opera a tak dále. Myslím, že mi asi rozumíte.

Nežiju v zemi Jedi a Sithů a dalších fantasmagorních zdeformovaných ras, žiju v temných uličkách futuristického světa s očipovanou populací, smrtícími viry, vychytanými syntetickými drogami a feťáckým antihrdinou, co se plíží fašistickou společností budoucnosti s krvežíznivým kyborgem za prdelí a do toho nám hraje ódu vzpoura strojů.

Jo a ještě postapocalypse je dobrý. Fallout navždy. War never changes.

Allright. Moje budoucnost po dostudování je asi jasná. Výstřední excentrický podivín v obleku, permanentně napíchlej na jetu, s kvérem pod ramenem a sklenkou moloka, který se vyžívá v sexu s androidními prostitutkami.

To si samozřejmě dělám srandu. Androida bych nikdy nešukal.

Vybřednu z vod lacinýho kyberpunku. Má brainstorming terapie mě občas přivede do velice zajímavých vod. Je to občas cesta jak se vyrovnat s realitou. Pohlídnout na ní s odstupem, s pohledem, který realitu vnímá jako blízkou budoucnost, co znáte z filmů. Však ji už možná žijeme. Nebo spíš určitě. Jdete ulicemi, kolem všude kamery, o kterých ani nevíte. Jdete na drink a vidíte, že vybavení baru je hodně postmoderní. Futuristický. Berete si svoje léky a zamyslíte se, počkat, láduju do sebe tablety a už je to pro mě běžná norma, stejně jako to, že 90 % komunikace probíhá neverbálně, po síti, přes mobil … počkat, jsem na síti v podstatě non stop, ať chci nebo nechci. Na co čipy, když máme mobily, neustále vysledovatelní? Lepší než čip, je to totiž dobrovolný. Na co cash, když mám bezhotovostní platby? Jdete večer do klubu, kde se hraje elektronická hudba, slyšíte ten dramec, dubstep, house a kdo ví co ještě, cítíte se jako uvnitř obřího stroje, všude kolem jsou divný zjevy se zorničkami jako sovy, narvaní zábavnou syntetikou, z televize a rádia na vás jede non stop brainwashing jako prase, kolem chodí nejrůznější směsice lidí, jídlo je umělý a všechno kolem vás ovládá nadnárodní reklama. A pak přijde ta chvíle, kdy si řeknete, wait a minute … TOHLE UŽ JE TAKOVÝ MALÝ SCI-FI. A pak už nejste jenom no name kopa masa, už jste hrdina tohohle příběhu. Fuckin' funny.

A další den ráno musíte stejně zase vstát a začít něco dělat.

Zamotal jsem se tak moc do tohohle myšlenkovýho kolotoče, že už vlastně nevím, co původně mělo jít. Kdybyste ale někdy viděli, že hodlám prodat svoji prdel tomuhle světu, udělejte mi tu laskavost, a zahajte palbu. Snad se mi zase rozsvítí.

A dál?

Dál nic. Jsem Jackův ledový klid.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Komentáře

1 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 25. ledna 2013 v 23:04 | Reagovat

vskutku fascinující, nečetl jsem zajímavější článek (možná)

2 ravicu ravicu | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 23:35 | Reagovat

dost dobrý!

3 inkognitowoman inkognitowoman | Web | 26. ledna 2013 v 12:06 | Reagovat

a pak zjistíte, že tyhle malý funny postavičky jsou jen nadopovaný nějakejma sračkama, který dostali někde za rohem v mercedesu

4 Malleus Malleus | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 0:51 | Reagovat

Odstup to stále není dostatečný. Spíš je to úkrok subjektivní perspektivy. Ačkoli to může odpovídat částem Západní civilisace, "realita" je v mnoha částech světa přeci zcela odlišná. Spíše je právě taková, jakou ji sami utváříme, možná vnímáme. Tím nezpochybňuji tvojí vizi, ale považuješ jí jako realitu za platnou obecně? Zvláště pokud by se mělo přistoupit na uskutečnění všeho, co je možno myslet. O co nereálnější je pak Star Wars či Star Trek?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama