Give me some shit

23. prosince 2012 v 21:08 | Sin Ister |  World around Me

Mno tak 21. prosinec se ukázal jako klasický marketingový tah. Aspoň co se týče Konce. Spousta lidí si namastila kapsu. Jinak se snad něco nového nastartovalo, ale to je už dlouhodobá záležitost. Je mi vážně líto všech Apokalyptiků.

A jak jsem strávil páteční den? Celkem dobře. Prošel jsem všechny svoje oblíbená místa v přírodě, místa, které formovaly moje dětství a které vážně miluju. Mnohé z nich pro mě symbolizují doslova jiný pohádkový svět mého podvědomí. Na některých jsem nebyl už dost dlouho a říkal jsem si, sakra, proč? Proč nechodím víc do přírody na místa, které mám rád? Aspoň tohle jsem si uvědomil. Taky jsem si během jednoho z těch výšlapů vykouřil menší kalumet a měl pak vážně zajímavý zážitek s jednou majestátní skálou. Docela sranda.

Usilovně přemýšlím nad klasickým modelem života, co je všude lajnován. Vystuduj, najdi si dobrou práci, ženskou, děti, rodinu, hypotéku na dům atd. a nakonec předej koloběh dál. Tohle není pro mě. A taky si myslím, že tento model začne být velice brzy přežitým. Koneckonců nás částečně dostal do současné krize.

Já nedokážu být něčím spoutaný. Je mi líto, že holka ve 22 letech vidí jako smysl života mít dítě. Nejsem proti tomu, ale mělo by to být taky o něčem víc. Dítě a rodinka, to je všechno? Já chci žít, a tím nemyslím vožírat se na mejdanech atd. ale prostě dýchat, být, poznávat, učit se. Jsem typ, co se vždycky proti všemu bouřil. Někdy i naschvál, jen abych byl v opozici. Taky u spousty věcí pohlcujících svobodu nejsem schopen vydržet. Můj nejdelší vztah trval 9 měsíců. Jsem psychicky poznamenán spoustou věcí. Pokud vás někdo cepuje, tak buď se poddáte a budete sekat latinu, nebo se naopak vzbouříte proti všemu. Jsem ten druhej případ. Ale už nejsem puberťák, teď je to především na intelektuální bázi, doby rebelie už jsou dávno pryč v rukách jiných.

Přemýšlím nad školou. Nejsem moc studijní typ. Svoji školu mám rád, respektuji potřebu, nebo spíš vhodnost titulu z VŠ, ale zase moc to neprožívám. Zápasím s věcmi, které mě nebaví, a které stejně do týdne po zkoušce zahodím. Studium je nastaveno velice špatně. Měla by nastat nějaká reforma školství a vzdělávání, jenže to je tak obtížné, že se nad formou ani neodvažuji spekulovat. A úplně nejvíc mě děsí, že mi třeba titul bude k hovnu. Vždyť kolik inženýrů vyjde ročně ze všech škol u nás! Ale tak schopný člověk se v životě neztratí, že.

Poslední dobou procházím zásadními proměnami ve svém životě. Býval jsem ledacos, hlavně cynický zmrd, militantní, agresivní, násilný, extrovertní, drzý, sklony k chlastu, ke skandálkům a aférkám. Posedlý vyděláváním peněz a materialismem, smířený se vším hnusem světa a v některých ohledech dost uzavřený. Neříkám, že teď jsem jinej, ale některé věci opravdu zmizly, některé se přetransformovaly. Spoustu věcí vidím jinak. Jsme tolerantnější a začíná mi opravdu vadit násilí a hlavně utrpení lidí. Nebudu se kvůli tomu sice přidávat do Armády spásy, ale spíš teď vidím všechen bojový výcvik čistě jako prostředek k ochraně lidí a svobody, než jako egoistickou testosteronovou záležitost. Mrzí mě spousta věcí, co sem zažil, ale beru to jako nutné části skládačky. A navíc cítím, že jsem pořád ještě na začátku.

Vstřebávám hodně informací o vnitřním rozvoji. Možná už jsem to psal, ale začínám chápat, že soustředění se na sebe a svoje nitro vám přinese to, co chcete, přinese vám život, který chcete a který máte žít. Chce to se uvolnit a poslouchat sám sebe, meditovat a vzdělávat se. Vnitřní rozvoj vám přinese i materiální statky, budete-li chtít, o tom jsem přesvědčen.

Opět se musím zmínit o tom, že jsem racionální a pragmatický člověk. Všechno z předchozího odstavce má ale neuvěřitelné přesahy. Náboženství, psychologie, koučing, esoterika i kvantová fyzika a ještě mnoho dalšího. Právě kvantová fyzika mě poslední dobou dost baví. I když základy relativity a teorie strun znám už pár let, teprve v poslední době se o to začínám zajímat víc. Dokonce jsem si vytáhl starý učebnice fyziky a koketoval i s myšlenkou jejího studia na VŠ, ale nejsem blázen. Mrkl jsem na rozpis předmětů a asi bych to nedal. Stejně mě zajímají jen určité části a navíc jsem zrovna za půlkou cesty za tím stát se titulovaným homo oeconomicus. Počkat, kde jsem to skončil ... jo, racionalita. Takže, jsem hodně racionální zmrd, ale uvědomil jsem si jednu šokující věc, a sice, že U VŠECH SVÝCH ZÁSADNÍCH ŽIVOTNÍCH ROZHODNUTÍ, CO MĚ POTKALY, JSEM SE VŽDYCKY ROZHODOVAL INTUITIVNĚ. Poslouchal jsem sám sebe, poslouchal jsem nitro, a i když se to mnohdy nakonec dost posralo, zároveň tam byly i chvíle absolutní spokojenosti, naplnění, a hlavně měl jsem pocit, že tak to má být. Proto jsem nabyl přesvědčení, že všechno, co mě kdy potkalo, se tak stát mělo, je to ten důvod, proč jsem právě tady a teď, a kam půjdu dál. Ono totiž ani nejde rozhodnout se jinak, když vám něco šeptá vaše srdce. Nebo to aspoň já neumím, a určitě to musí hodně bolet. Co z toho všeho vyplývá? To, že ve skutečnosti mnohonásobně přesahujeme tenhle svět, jak ho známe, kterej je omezenej, hloupej a zbytečně svázanej vším možným. A že stačí málo, abysme začli žít a konat to, co opravdu chceme. Chce to upustit od racionality a poddat se pocitům. Nebo spíš, poslechnout si, co vám vaše nitro říká a co chce, a potom racionálně vytyčit cestu k danému cíli. Tak to dělám já a myslím, že je to nejlepší volba.

Jak jsem už napsal, je mi líto všech omezených, fanatických a slepých, co si nechali vnutit cizí myšlenky a názory a vzdali ten boj za svoji vlastní svobodnou mysl. Samozřejmě do jisté míry respektuji rozhodnutí druhých, ale vzdát se kvůli něčemu vlastní podstaty, která by mohla a měla být realizovatelná, to je strašné. Mám z toho strach, ale na druhou stranu jsem v klidu, protože vím, že mně osobně se už stane jen to, co se mi stát má. Moje myšlenky byly vždycky volné a svobodné, ale teď pomalu získávám svobodu celkovou. Svobodu životní. Stačí jen zavřít oči a poslouchat sám sebe.

Kurva, zase jsem se strašně rozepsal. Snad to někomu pomůže. A ještě něco. Jestli tohleto všechno, tahleta má osobní proměna z absolutně hnusnýho ignorantskýho zmrda na někoho, kdo se opravdu snaží být oduševnělý a dobrý člověk, jestli tohle není znak toho, že opravdu směřujeme do nové doby, tak už vážně nevím. A nejsem jediný, spousta mých známých, kteří nejsou zrovna mírumilovní hippies, prochází něčím podobným. Mám z toho radost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama