Prosinec 2012

Wellser

29. prosince 2012 v 19:31 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Well … začínám být oproštěn od všech běžných starostí, co starosti ani nejsou. Jsem osekáván na dřeň toho, co je opravdu důležité, a i když ještě pořád často bojuju sám se sebou, cítím se líp. Krásný.

Well … začínají se mi vyjevovat zapomenuté obrazy z mého života. Pamatuju si na jedno období, kdy mě fascinoval cyberpunk. Vlastně mě za život fascinovalo skoro všechno co vás napadne, ale cyberpunk patří k nejbizarnějším věcem. Cyberpunk a zkurvenej neonoir, yes. Musím se smát, když si na to vzpomenu. Jsem kybernetickej letec krajinou Nicoty. War never changes.

Well … slyšel jsem o teorii, že člověk prochází inkarnacemi během života, nikoliv po smrti. Tahle teorie se mi líbí. Taky by odpovídala na tolik změn osobností, které jsem prodělal já, nebo mí známí. There is no more for me. Při každé inkarnaci ale zůstaly ty základní věci. Sexualita, agrese, touha … a další. Peace.

Well … dost často se chovám tak trochu jako Dean Moriarty, ale Holy Goof zdaleka nejsem. Dost často se chovám dost uzavřeně, ale misantrop zdaleka nejsem. Je možné, že člověk má více rysů osobnosti, které se projevují v různých situacích? Nejsem jedna ustálená bytost, mám více vzorců chování, ale zdaleka nejsem schizofrenik? Co to má sakra být?

Well ... čtu v poslední době hodně indiánské mystiky, well.

Když se mi podaří najít kousek času a chuti v mé hnusné plastové mysli a zkouším meditovat, cítím se pak jako znovuzrozený. Je to super. Je to super, super, super, super …

Je tu další věc. Jsem něco jako bič všech neklapajících vztahů. Pokud se dostanu do blízkosti páru, kterému to nefunguje, ženská polovička až nebezpečně často hledá záchranu ve mně. Asi tušíte, v jakém aktu probíhá takové spasení. Je to prokletí, zřejmě? Nebo jen hra?

Šílel jsem ze všech těch blondýn a na obzoru jsou pořád další. Nemůžu vidět blonďatou hlavu, ztrácím pak rozum. I wanna a Red Head now! Ale v tomto případě na obzoru pusto, prázdno.

Jsem občas zaseknut v Mimoprostoru mého mikrovesmíru. Je to jako vězení. Je tohle tělo avatar mé duše? Určitě.

Hledě nehledě na všechno co bylo nebylo zmíněnu, rozhodl jsem se permanentně srát na spoustu zbytečností matoucí mysl. Seru na sportovní výsledky, seru na drby, seru na politiku, seru na vztahy, seru na párties, seru na problémy, seru na nenávist, seru na to co je minulostí, seru na to co, by mohlo být budoucností, seru na hádky, seru na spory, seru na chronos, seru na věci, seru na peníze, seru na války, seru na to, co se mi nelíbí, seru na rapový beefy, seru na internetový diskuse, seru na všechny negativní zmrdy, seru na to, co si kdo myslí ve své malé a omezené nevědomé dušičce, když při tom vůbec neví, seru na doktory, seru na farmaka, seru na feťáky, seru na fízly, seru na zdegenerovanou společnost, seru na rváče, seru na city, seru na násilí, seru na drogy, seru na učitele, seru na byrokraty, seru na ekonomy, seru na proletáře, seru na tuneláře, seru na soukromý školství, seru na veřejný školství, seru na dluhy, seru na podvodníky, seru na kritiky, seru na cizí názory, seru na kamery, seru na pánský magazíny, seru na to všechno a ještě na víc dalších věcí a osvobozuji svoji mysl od věcí, který ji zatěžují. Odteď je jen přítomnost, tady a teď, bez stresu, bez strachu, bez bolesti, bez čehokoliv, současný prožitek vedoucí k věcem budoucím, oproštěný a ryzí.
EAT ME

Jenom si tak plynu

25. prosince 2012 v 20:52 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!
Kladu si otázku, jak by to bylo s velkými básníky, spisovateli a dalšími tvůrci minulosti, kdyby žili v dnešní době. Zapadli by v zapomnění v moři blogů a webových stránek? Nebo ne? Fakt je ten, že by se stalo, co by se stát mělo, takže věřím tomu, že by se prosadili, a dost možná mnohem snadněji než dřív.

Jsem přesvědčen o tom, že život a svět probíhá v opakujících se cyklech. To je fajn myšlenka, ale zábava přestává v tu chvíli, kdy se snažím zjistit, jaké cykly nastávají právě teď pro mě. Naroubovat si všechny své životní zkušenosti a příběhy na současnost a zjistit, jak to bude dál. Nepříjemná záležitost.

Základní zákony jsou ale jednoduché. Vše jedno jest a co zaseješ, to taky sklidíš. Takže, co budeme sít přátelé? To, co chceme, to, co po nás chtějí ostatní, to, do čeho nás tlačí svět? Make the choice. Mělo by to být asi to, co je pro nás nejlepší. A to, co je pro nás nejlepší, je to, při čem se cítíme dobře. A na ničem jiném už nezáleží.

Utopil jsem mnoho dní u obrazovky monitoru nicneděláním, jako kdybych byl oběť neuromancera. Digitální svět vysávající barvu z tváří a protínající nás svými paprsky. Dejte si k počítači kaktus, odklání škodlivé počítačové záření.

Pamatuji si jednu větu. Něco ve smyslu, že kamarádi-intelektuální pozéři stagnovali s touhou zničit naši společnost, zatímco Neal Cassady touhle společností jen frčel kupředu s touhou milovat, poznávat, žít. Možná to je to správný. Nesrat se tíživou přítomností bytí a nebytí, svinstvem a smradem prohnilé civilizace a jenom tím profrčet a vše nasát a využít. Je tolik pohledů na svět a žití, že člověk už ani neví, co dělat, který si vybrat.

Takže jsem momentálně uvězněn ve svém malém světě zavalen nudou a povinnostmi a trpící svoji leností a vánočním splínem, který je celkem běžný u některých lidí, kteří mají tak trochu jiný život, myšlení, názory a duši než většina.

Vždycky jsem si říkal, že bych chtěl být součástí těch konzumních davů, bez zbytečných starostí, depresí, myšlenek, problémů, řešit jenom outfit a párty, pohodovej život. Ale i když jsem to zkoušel, bylo to jiný. Ve fresh hadrech vypadám jinak, při fresh dialogu stejně svedu téma na něco v tu chvíli naprosto nepřípustného, při fresh párty chlastám takovým stylem, že buzíci už jsou pod stolem, když mě to teprve začíná chutnat. Nesnáším fresh současnost bez osobnosti. Takže tam asi nepatřím. Ale abych řekl pravdu, tak většina lidí kolem mě osobnosti jsou. Mám už asi oko na lidi. To ale neplatí pro případy, kdy se zamiluju do úplný pizdy.

Mám ale strašnou výhodu. Tím, že začínám chápat svět, principy podle kterých to tu chodí, karmu a všechny tyhle další nezbytný píčoviny, už začínám vědět jak na to. Jak zasít tak, abych sklidil něco víc než bolest, utrpení, letargii, pěsti a tak dále. Takže jsem klidný. Už mě nic nedostane. Kéž bych tomu vážně věřil.

Co takhle si udělat rekapitulaci, u čeho jsem nejšťastnější? Když pominu milované sportování se zaměřením na zdokonalování tělesné schránky a drcení kostí nepřátel, tak se nejradši jen tak flákám, čtu, píšu, sleduju/poslouchám video/audio (hudbu miluju), sebezvdělávám se o většinou v mém životě naprosto nevyužitelných věcech, tlachám, tlachám, tlachám s kamarády, popíjím, občas motám brka (pozor, nejsem vyjetej zhulenec, ale oduševnělý uživatel), píchám (naprosto a výhradně s ženami), masturbuji, flirtuju s kýmkoliv kdo vypadá aspoň trochu k světu a tak dále. Takže teď mi řekněte, jaký povolání je pro mě, kromě toho býti naprosto neužitečným čurákem? Snad mě vysvobodí dostudování ekonomie, doufám v to. Musím si pro život zachovat racionálno a praktičnost.

To byl vážně selfish odstavec, stydím se, jakej jsem narcisní kokotko.

"The problem with the world is that the intelligent people are full of doubts, while the stupid ones are full of confidence."

Ano, vládne a řídí nás elita průbojných idiotů. Jsem rád, že jsem průbojný inteligent. Protože jsem ten poslední člověk, komu by někdo jen tak chtěl nasrat na hlavu. Protože neváhám dát kopačku komukoliv, kdo není má nejbližší pokrevní linie. Už mě sere svět postaven na utlačování slabších. Lidi, kdokoliv z vás to čte a někdo vás jakkoliv šikanoval, zneužíval, využíval, zpochybňoval, vysmíval se, podceňoval, působil bolest nebo jakkoliv jinak ničil, pokud vám to ještě někdo dokonce dělá, nenechte si to líbit. Nebojte se, lepší být pět minut hlava tygra než celý život ocas krysy. Nikdy nenechte po sobě šlapat, zpochybňovat se, nedovolte to, braňte se jakkoliv to jde, vemte rozum do hrsti, nenechte šlapat po své důstojnosti, prosaďte se, učiňte přítrž jakýmkoliv křivdám. Prosím vás o to, váš budoucí život za to stojí (pokud ale nějakej psychopat po přečtení tohohle vystřílí školu nebo tak něco, nesvádějte to pak na mě, že jsem vás naváděl).

Musím to ukončit, vypotřeboval jsem svůj pocitový potenciál. Poslední bezvýznamná věta: ještě nikdy jsem neměl zrzku, už se těším na svoji první. Viva Red Heads!

Feel It

24. prosince 2012 v 12:21 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Pamatuji si toho spoustu, pamatuji dlouhé letní dny a večery, posedávání v zahradě u rozviklaného stolku s pivem a odrbanými knihami a představování si, že jsem Bukowski, Hemingway a další, pamatuji si zimní cesty autobusem s Kerouacem v ruce, zrovna titul, který mě vůbec nebavil, pamatuji si starý statek v létě, demižony vína a skříň plnou knih ve stodole, zelená vazba s kompasem a na deskách nadpis Na cestě, pamatuji si cigarety na balkóně po skvělém sexu, litry vína a sbírku básní od Baudelaira, další, další víno, pamatuji upocené boxerny a pachuť krve a spoustu monoklů a ten nádherný válečnický pocit po hodinách tréninku, pamatuji marihuanové dýchánky, dýmky, jointy, vodárny, vůni tabáku, hašiš, Amsterdam, Brusel, jediní lidi v hospodě co tam pijou pivo z půllitrů, pamatuji několikadenní cestu po řece a sálající slunce, kdy člověk měl pocit, že se dostal do Apocalypse Now a projíždí svojí duší, pamatuji noční ulice, déšť na chodnících, staré budovy, mystiku a tajemno a objevování neznámého, a taky pamatuji spoustu, spoustu, spoustu prázdných dní, plných bolesti, strachu, utrpení a smrti nadosah. Pamatuju hodně, a tohle byl jen zlomek a ty největší vzpomínky mě teprve čekají.


Give me some shit

23. prosince 2012 v 21:08 | Sin Ister |  World around Me

Mno tak 21. prosinec se ukázal jako klasický marketingový tah. Aspoň co se týče Konce. Spousta lidí si namastila kapsu. Jinak se snad něco nového nastartovalo, ale to je už dlouhodobá záležitost. Je mi vážně líto všech Apokalyptiků.

A jak jsem strávil páteční den? Celkem dobře. Prošel jsem všechny svoje oblíbená místa v přírodě, místa, které formovaly moje dětství a které vážně miluju. Mnohé z nich pro mě symbolizují doslova jiný pohádkový svět mého podvědomí. Na některých jsem nebyl už dost dlouho a říkal jsem si, sakra, proč? Proč nechodím víc do přírody na místa, které mám rád? Aspoň tohle jsem si uvědomil. Taky jsem si během jednoho z těch výšlapů vykouřil menší kalumet a měl pak vážně zajímavý zážitek s jednou majestátní skálou. Docela sranda.

Usilovně přemýšlím nad klasickým modelem života, co je všude lajnován. Vystuduj, najdi si dobrou práci, ženskou, děti, rodinu, hypotéku na dům atd. a nakonec předej koloběh dál. Tohle není pro mě. A taky si myslím, že tento model začne být velice brzy přežitým. Koneckonců nás částečně dostal do současné krize.

Já nedokážu být něčím spoutaný. Je mi líto, že holka ve 22 letech vidí jako smysl života mít dítě. Nejsem proti tomu, ale mělo by to být taky o něčem víc. Dítě a rodinka, to je všechno? Já chci žít, a tím nemyslím vožírat se na mejdanech atd. ale prostě dýchat, být, poznávat, učit se. Jsem typ, co se vždycky proti všemu bouřil. Někdy i naschvál, jen abych byl v opozici. Taky u spousty věcí pohlcujících svobodu nejsem schopen vydržet. Můj nejdelší vztah trval 9 měsíců. Jsem psychicky poznamenán spoustou věcí. Pokud vás někdo cepuje, tak buď se poddáte a budete sekat latinu, nebo se naopak vzbouříte proti všemu. Jsem ten druhej případ. Ale už nejsem puberťák, teď je to především na intelektuální bázi, doby rebelie už jsou dávno pryč v rukách jiných.

Přemýšlím nad školou. Nejsem moc studijní typ. Svoji školu mám rád, respektuji potřebu, nebo spíš vhodnost titulu z VŠ, ale zase moc to neprožívám. Zápasím s věcmi, které mě nebaví, a které stejně do týdne po zkoušce zahodím. Studium je nastaveno velice špatně. Měla by nastat nějaká reforma školství a vzdělávání, jenže to je tak obtížné, že se nad formou ani neodvažuji spekulovat. A úplně nejvíc mě děsí, že mi třeba titul bude k hovnu. Vždyť kolik inženýrů vyjde ročně ze všech škol u nás! Ale tak schopný člověk se v životě neztratí, že.

Poslední dobou procházím zásadními proměnami ve svém životě. Býval jsem ledacos, hlavně cynický zmrd, militantní, agresivní, násilný, extrovertní, drzý, sklony k chlastu, ke skandálkům a aférkám. Posedlý vyděláváním peněz a materialismem, smířený se vším hnusem světa a v některých ohledech dost uzavřený. Neříkám, že teď jsem jinej, ale některé věci opravdu zmizly, některé se přetransformovaly. Spoustu věcí vidím jinak. Jsme tolerantnější a začíná mi opravdu vadit násilí a hlavně utrpení lidí. Nebudu se kvůli tomu sice přidávat do Armády spásy, ale spíš teď vidím všechen bojový výcvik čistě jako prostředek k ochraně lidí a svobody, než jako egoistickou testosteronovou záležitost. Mrzí mě spousta věcí, co sem zažil, ale beru to jako nutné části skládačky. A navíc cítím, že jsem pořád ještě na začátku.

Vstřebávám hodně informací o vnitřním rozvoji. Možná už jsem to psal, ale začínám chápat, že soustředění se na sebe a svoje nitro vám přinese to, co chcete, přinese vám život, který chcete a který máte žít. Chce to se uvolnit a poslouchat sám sebe, meditovat a vzdělávat se. Vnitřní rozvoj vám přinese i materiální statky, budete-li chtít, o tom jsem přesvědčen.

Opět se musím zmínit o tom, že jsem racionální a pragmatický člověk. Všechno z předchozího odstavce má ale neuvěřitelné přesahy. Náboženství, psychologie, koučing, esoterika i kvantová fyzika a ještě mnoho dalšího. Právě kvantová fyzika mě poslední dobou dost baví. I když základy relativity a teorie strun znám už pár let, teprve v poslední době se o to začínám zajímat víc. Dokonce jsem si vytáhl starý učebnice fyziky a koketoval i s myšlenkou jejího studia na VŠ, ale nejsem blázen. Mrkl jsem na rozpis předmětů a asi bych to nedal. Stejně mě zajímají jen určité části a navíc jsem zrovna za půlkou cesty za tím stát se titulovaným homo oeconomicus. Počkat, kde jsem to skončil ... jo, racionalita. Takže, jsem hodně racionální zmrd, ale uvědomil jsem si jednu šokující věc, a sice, že U VŠECH SVÝCH ZÁSADNÍCH ŽIVOTNÍCH ROZHODNUTÍ, CO MĚ POTKALY, JSEM SE VŽDYCKY ROZHODOVAL INTUITIVNĚ. Poslouchal jsem sám sebe, poslouchal jsem nitro, a i když se to mnohdy nakonec dost posralo, zároveň tam byly i chvíle absolutní spokojenosti, naplnění, a hlavně měl jsem pocit, že tak to má být. Proto jsem nabyl přesvědčení, že všechno, co mě kdy potkalo, se tak stát mělo, je to ten důvod, proč jsem právě tady a teď, a kam půjdu dál. Ono totiž ani nejde rozhodnout se jinak, když vám něco šeptá vaše srdce. Nebo to aspoň já neumím, a určitě to musí hodně bolet. Co z toho všeho vyplývá? To, že ve skutečnosti mnohonásobně přesahujeme tenhle svět, jak ho známe, kterej je omezenej, hloupej a zbytečně svázanej vším možným. A že stačí málo, abysme začli žít a konat to, co opravdu chceme. Chce to upustit od racionality a poddat se pocitům. Nebo spíš, poslechnout si, co vám vaše nitro říká a co chce, a potom racionálně vytyčit cestu k danému cíli. Tak to dělám já a myslím, že je to nejlepší volba.

Jak jsem už napsal, je mi líto všech omezených, fanatických a slepých, co si nechali vnutit cizí myšlenky a názory a vzdali ten boj za svoji vlastní svobodnou mysl. Samozřejmě do jisté míry respektuji rozhodnutí druhých, ale vzdát se kvůli něčemu vlastní podstaty, která by mohla a měla být realizovatelná, to je strašné. Mám z toho strach, ale na druhou stranu jsem v klidu, protože vím, že mně osobně se už stane jen to, co se mi stát má. Moje myšlenky byly vždycky volné a svobodné, ale teď pomalu získávám svobodu celkovou. Svobodu životní. Stačí jen zavřít oči a poslouchat sám sebe.

Kurva, zase jsem se strašně rozepsal. Snad to někomu pomůže. A ještě něco. Jestli tohleto všechno, tahleta má osobní proměna z absolutně hnusnýho ignorantskýho zmrda na někoho, kdo se opravdu snaží být oduševnělý a dobrý člověk, jestli tohle není znak toho, že opravdu směřujeme do nové doby, tak už vážně nevím. A nejsem jediný, spousta mých známých, kteří nejsou zrovna mírumilovní hippies, prochází něčím podobným. Mám z toho radost.


Průplach

16. prosince 2012 v 14:01 | Sin Ister |  World around Me

Jsem zase tu a mám nutkání něco napsat. Kdykoliv přijedu domů, padá na mě divná energie. Doma je to trošku znečištěný, hodně temna občas lítá ve vzduchu. A kromě toho tu není moc co dělat. Zahrabat se doma u PC nebo u knížek, nebo jít do nějaké putyky pokecat, případně to stejné u známých. To je vše a to se mi zdá trochu málo. Možnosti se snižují.

Zažil jsem tuhle středu jednu věc, která mě posunula zase o kus dál a opět zformovala spoustu mých myšlenek a názorů. Rozebírat to teď ale nebudu.

Místo toho napíšu, co všechno mě v poslední době sere.

Serou mě sociální sítě. Respektive sítě, který jsou založený na sdílení fotek. Proto mám rád twitter, tam je to skutečně o tom, co člověk napíše. A co zbytek? Je to jen o narcismu. Nafintit se, nafotit to, sdílet a zbytek dne počítat lajky a odpovídat na komentáře. Svým způsobem jsem tohle sabotoval už od začátku, kdy jsem naschvál sdílel různý úchylnosti, ale měl jsem tam i spoustu obyč fotek, na kterejch jsem fakt krásňoučkej. Ale konec. Už tam mám jen jednu + nějakej neutrální odpad z netu. Sledujete, co všechno sociální sítě nahrazujou? Čubka sdílí fotku v plavkách a dvacet random onanů, jejichž životní sexuální zkušenost je trojka sám se sebou, kdy jednu svoji ruku šuká a druhou si strká do řiti, tam hodí lajky nebo dvojsmyslný rádoby komenty. Takový internetový motýlí tance. Je to úplně dementní. Už toho mám dost, nebaví mě to, je to sračka. Bejvalka, která měla více osobností, z nichž jedna byla povrchní píča mi řekla, že by tam taky mohla dát spoustu svejch fotek, kde je nastrojená, ale neudělá to, protože by pak jiný holky kopírovaly její obleční, kterýho mimochodem měla fakt hodně, hodně, hodně moc. No chápete to? Testoval jsem i to, po čem lidi jdou ve statusech. Napíšu něco např. kvantové fyzice a ticho po pěšině. Napíšu o svém zlomeném srdíčku či o skvělé ožíračce a jsem rázem king. To je směšný. V tomhle se opět vymyká twitter, tam letí spíš cynycký, kriticko-agresivní věci, což je pořád lepší než toto. Ne, nechci nadávat na FB a spol. Jde jen o tu myšlenku tyto sítě využívat (např. komunikační klient, sdílení hodnot) a ne zneužívat ke své narcistické onanii a stavbě vlastních internetových pomníků, jak se to často zvrhává.

Co mě sere dál, je REKLAMA. Respektive jak je všude řečeno, co byste měli mít a co byste měli dělat, abyste byli správní lidé dle moderních norem. A opět se k tomu vztahujou lidi, co se s tím pak fotí na net atd. Kurva, já nepotřebuju nejnovější najky, nepotřebuju smart phony, nepotřebuju vědět, jaký parfém mě nejlépe definuje jako středostavovskýho čuráka na studiích. Neříkám, mám rád svoje hadry, který jsou nový, krásný, sladěný, drží se určitýho stylu, sluší mi atd. ale nikdy nechci, aby mi to přerostlo přes hlavu a já se fotil ve spodkách Calvin Klein před zrcadlem s rozkrokem vycpaným rulkou ponožek a pak se nad tím ukájel někde na fejsbuku. Nepotřebuju smartphone, mám lowend a píše, volá a vydrží mi nabitej několik dní v kuse. I když teda v rámci opisování ve škole bych si mohl pořídit něco lepšího, ale to je opět pouze v rámci efektivity a ne pózy. Když nad tím tak uvažuju, tak jediný, co je pro mě podstatný, je kvalitní zvuková aparatura, protože hudbu bezmezně miluju. A taky uvažuju o koupi čtečky, protože mám asi milion elektronickejch knih a koupě by se tak mohla čistě ekonomicky vyplatit. No nic.

Zmiňoval jsem se tu o nechuti do dalších vztahů. Je to tak. Nemám chuť ani sílu se přetvařovat, dělat milujícího a pozornýho zmrda a hlavně hledat nějakou normální ženu. Většina jsou kreatury. Hraje se to na prachy a úspěchy. Dá se říct, že mám obojí, ale proč se o to dělit s někým, kdo vás nenaplňuje? Všechno je asi stejně hlavně o sexu, protože tenhle magickej rituál nás ovládá vždycky v první řadě. Ale mít někoho jen na sex je taky divný, už jsem to zkoušel. Stejně jako jednorázovky. Naopak super je najít někoho, kdo sdílí všechny vaše sexuální perverznosti (myšleny jen ty kvalitní a dobré) a ještě se milujete. Jenže to pak zase většinou stejně nevydrží kvůli nějaké kravině, jako třeba auto nebo hodnoty. Takže je to všechno začarovaný a končím s tímhle tématem.

Serou mě holý lebky, co na každé fotce musí mít výraz dementa a zatnutý pěstičky v gardu. Asi proto, že jsem byl stejnej. Ale musel jsem si tím taky projít. Díky tomu vím, že to je jenom iluze síly. Stejně jako že většina napohled tvrdejch hochů by se zesrala při první ustřelené končetině. Všechna energie vydávaná na povrch je jen tenká skořápka, zatímco energie směřovaná dovnitř z vás dělá kovadlinu. A tahle tvrdá stylizace je určitě to první, stejně jako ejakulování agrese. Nech si to pro sebe a přetransformuj to a dočkáš se nenápadnýho človíčka, co masakruje kyklopy, když na to přijde.

Co mě ještě sere ... je toho dost, má cenu mluvit o systému a událostech kolem? Asi ne. Nemá cenu šířit sračky a negaci , radši se soustředit na to dobrý.

Četl jsem teď jednu knihu a dozvěděl se, že každý má svůj Osobní příběh, který když naplní, tak dosáhne štěstí. Zároveň je tam popsáno, jak taková cesta za naplněním probíhá. Naroubujte si to na svůj život. Já to udělal. Pak všechno začne dávat smysl a vy ztratíte všechen strach. Všechno, co vás potkalo, ať už dobrý nebo špatný, se sice může zdát jako gigantické problémy, ale nakonec to jsou jen malé kamínky zapadající do celkové mozaiky vašeho života. A pokud jste ještě mladí, tak to tak určitě mělo být a vy ještě pořád máte šanci kráčet po správné cestě. Jestli jste staří, dost možná je to už v prdeli a asi vám neumím poradit. Bohužel.

K nočním tvorům. Většinou píšu jen v noci, jako Bukowski. Dnes je vyjímka. Musel jsem dostat ven přebytek energie. Mám rád noci. V noci jsou všichni lidé herci. Říkal Belmonodo.

Maktub.

Cítím dobrou karmu

7. prosince 2012 v 20:06 | Sin Ister |  World around Me

Zdravím všechny. Nemám moc čas, tak se pokusím co nejrychleji vysypat současné myšlenky a pak se vrátit k práci (dobře, spíš konečně začít s další prací).

Poslední dobou se navracím z tvrdé, hnusné, zlé a krvavé reality do duchovnějšího světa. Dobře, možná to zní bláznivě. Co to ten magor sakra říká? Slyšeli jste o proroctví Mayů? Špatná otázka. O tom slyšeli všichni. Nebude to konec světa, ale další civilizační level, duševní level, blábláblá. No a nevím, jak moc s tím souvisí právě Mayové a blížící se datum 21.12.12, ale ... trošku víc zeširoka, poslední dva roky se mj. zajímám hodně o duševní rozvoj, který mi má pomoct žít a dosahovat cílů, no a v roce 2012 se to hodně vystupňovalo. Jasně, kontakt s hnusným reálnem člověka občas vykolejí a postaví do jiné roviny, kde je z něj zase vygumovaný stroj, kolečko ve shnilém systému, ale s nakopáním většiny stínů doprdele se poslední dobou opět usilovně soustředím. Zkoumám sebe, svoji mysl a duši. Věnuju se tomu, myslím pozitivně. Nejsem šílenej hipík. Je třeba udržovat symbiózu mezi tvrdým materialistou a duchovním osvícencem, evolucí myšlení. A daří se mi to. Soustředím se na duchovno a je mi pomalu líp než kdy dřív. Energie, vibrace, mysl. Blábláblá. Dnes v noci jsem měl opravdu podivný a silný zažitek při meditování. Jo, čtete dobře, medituji a je to doslova očista. Dělá to i David Lynch. A to je jen začátek. Myslím, že lidstvo čeká velká katarze. Snad to nebude následkem války, to si ani nemyslím. Myslím, že to bude spočívat v katarzi myšlenkové a hodnotové. Doufám, že tomu tak bude.

Dobře, zpět k té zlejší dušičce. Utratil jsem nějaký prachy za knihy. Strašně dlouho jsem si nekupoval knihy, když nepočítám učebnice, teď se to snažím napravit. Tyhlety peníze nejsou vyhozený. A vůbec, co s penězma? Pořád na nich lpět? Peníze znamenají jedno jediné: svobodu, nezávislost. To je jedinej důvod, proč je mít. Ale jinak? Nejsem takovej duševní naháč, abych fetoval prachy a ukájel se nad tím, že jich mám pořád víc. Peníze jsou jen prostředek. Ať si říká kdo chce co chce, je lepší být bohatý než chudý, stejně jako je lepší být chytrý než blbý. Ale je to nastaveno systémem. A systém je třeba vylepšit. Vylepšit v tom smyslu, aby lidé neměli zničené životy jen na základě nedostatku peněz, aby taky mohli dělat to, co je činí šťastnými, aby je nic nenutilo tyto věci opouštět kvůli penězům. Jak to udělat, nevím, zkuste se zeptat třeba Karla Janečka (největší BOREC kterýho sem v celym svym životě viděl). Koukněte na jeho přednášky, má jich na youtube fakt hodně.

Ano, racionální stránce mého Já se to asi moc nelíbí, ale na základě zkušeností a pocitů, které mě potkávají, se pomalu začínám odklánět od tvrdého, cynického kapitalisty-materialisty (neboli zmrda) k duševně vyrovnanému a rozvíjejícímu se člověku. Chce to jen zkombinovat s vyděláváním peněz a budu nejšťastnější (tím myslím dělat práci, která mě bude zajišťovat, abych se mohl věnovat svému nitru). Mám svoji teorii, že pokud pozitivně rozvinete svoji mysl a dostanete se do duševní rovnováhy, přijdou s tím i materiální statky (budete-li chtít). A vůbec, je třeba se na svět dívat konstruktivně a ne destruktivně.

Vesmír je jeden velký organismus plný energie, jen ho musíte umět používat.

Okej, uznávám, že tu sklouzávám na netypickou polohipísáckou frekvenci, někdo mě asi celou dobu fakuje. Asi balancuju na pomezí různých asijských náboženství, jenže to má jednu nevýhodu, a sice že mám fobii ze všech těch tibetskejch hábitů, bosejch noh, fousáčů, jogínů, fakírů, snědejch podivínů atd. To se mi vážně nelíbí, nic proti, ale nechtěl bych tak vypadat ani žít. Jde ale o tu moudrost, kterou tato učení obsahují, a o její aplikaci na moderní svět a lidi. Toť vše. Nebudu se oblíkat do prostěradla, malovat si na čelo tečku a rozdávat v sandálech na hlavasu knížky o Buddhovi, to fakt ne. Ale ani to neodsuzuju, jen je to jinej svět.

Nejradši bych si dal nějaký super vhodný označení pro můj pohyb v těchto aktivitách. Třeba Alchymista, ale to by spíš souviselo s tím, že si rád doma vyrábím pyrotechniku. Necromancer zní fajn a hodí s to k pár fotkám, co jsem teď stvořil, ale je to temný a opak téhle filosofie, to nechceme. Zatím zůstanu u pracovního názvu Cestovatel po sférách.

Tha mi ag dol.




Na závěr dvě věci. Výborný dokument o roce 2012 a evoluci (už žádný zkurvený apokalypsy). Nezapomeňte zapnout titulky.

Druhá věc: zkuste pravidelně každý den meditovat a uvolnit se, je to skvělý pomocník na uniknutí z reality a zbavení se stresu. Vážně se to vyplatí.

Hlavně žádný strach a stresy, všechno bude tak jak má a dopadne to dobře.



Zamyšlení nad okamžikem zrození myšlenky

3. prosince 2012 v 22:42 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Jsem v podivném kruhu. Několikrát jsem sice měl nutkání napsat sem něco dalšího, ale spíš se mi teď všechno formuje do jiných útvarů. Začínám sbírat všechny svoje poznámky, probírat starý povídky a dávat dohromady knihu, jejíž koncept mám v hlavě už dva roky. Nechci nic slibovat, jednak protože jsem nevyzpytatelný, a taky proto, že dnešní doba není zrovna nakloněna novým spisovatelům, a už vůbec ne v naší krásné kotlině. Psaní je ovšem jeden z mála talentů, co mám. Začínal jsem ve školce, nejdřív to byly komiksy, s osvojením psaní a čtení jsem začal psát první útvary. Tohle všechno jsou možná jen sračky a kecám tu z horka, ale fakt je ten, že napsat knihu, co by pronikla na světlo širší veřejnosti, je jeden z mých snů. Mám v hlavě spoustu myšlenek, který potřebuju vyjádřit, jde jen o to přefiltrovat odpad, který patří sem na blog, a nechat si ten kvalitní zbytek, který použiju na tvorbu. Možná jsem šílenec, ale v posledních dnech cítím strašně silný tvůrčí vibe, a kdybych nebyl zaneprázdněn povinnostmi do školy nebo mými kamarády, co mě strhávají na temnou stranu síly, tak bych asi jenom psal, psal, psal. Jedno ale slíbit můžu. V budoucnu udělám všechno pro to, abych byl novej Palahniuk, Bukowski, Sapek, Remarque ... prostě všichni Králové dohromady. Chci stvořit temné naturalistické dílo s filosofickými přesahy psané jednoduchým a čtivým stylem, který bude v naší zemi do jisté míry revoluční. Mám na to? Ano! Vím, asi hodně nezvyklý zápis na místní poměry. Zatím se mějte, peace.