Žít znamená bojovat

14. listopadu 2012 v 0:58 | Sin Ister |  World around Me

Hodně jsem teď četl citáty od Senecy. Skrývá se v nich neuvěřitelná moudrost a lidskost. Jeho citátem je i dnešní nadpis.

Dalším je ,,žít z donucení není nutné". Skutečně. Potácím se na pokraji smrti už docela dlouho, a kdybych byl dostatečně odvážný, tak bych to možná dávno skončil. Utrpení končí a všechny strasti odchází s posledním výdechem. Cítím ale, že není můj osud skončit takhle. Nebo aspoň ne tak brzy. Cítím, že dokážu něco víc, něco, co přesahuje život obyčejného člověka z ulice, ze světa, ze života. Teď bych samozřejmě schytal spoustu verbálních direktů za to, že jsem domýšlivý idiot, ale kdo jiný může posoudit energii, kterou v sobě cítím pulzovat? Nikdo. Chcete soudit člověka podle současných hodnot, které určuje morálně pokřivená společnost? Bohatství, vzdělání, počet kurev co jste ošukali nebo kontakty mezi vlivnými zlosyny? Ne. Vzdělávám se studiem, shromažďuji bohatství, ale pouze proto, abych byl po vůli nastaveným normám. Ve skutečnosti věřím v mnohem vyšší a čistší principy.

Spousta lidí věří v konec světa tyhle Vánoce. Mám namysli Mayský kalendář a tak. Ti lidi jsou pitomci. Tohle není konec světa, tohle je přerod, dělící čára nového věku a snad, v což velice doufám, vznik nové a lepší společnosti. Dokonce se dle jistých teorií má člověk dostat na novou mentální a myšlenkovou úroveň. Čistší a morálnější mysl na úkor hmotných statků. Skutečný život, skutečné hodnoty, skuteční lidé. Přeji si to strašně moc a posílám prosby k nebesům, aby tomu tak bylo. Možná, že to je hloupost. Ale jak mám tedy vysvětlit to, jak se poslední dobou cítím? Opravdu na sobě začínám pozorovat, že myslím, uvažuji, komunikuji, jednám jiným způsobem, cítím jiné vibrace než dřív. Zdání, psychóza, nootropika, bůh ví co ještě? Kdo ví. Ale na konci roku 2011 jsem cítil, že rok příští bude zásadní a úplně jiný než dosud. Že to bude můj rok. Částečnou odpověď jsem dostal už o Silvestrovské noci. Neuvěřitelné.

Další věc, co Seneca říká, že ,,nemůže být šťastný ten, kdo žije v obavách z budoucnosti". Obrovská pravda. Zbavit se tohoto strachu znamená dobýt velkého vítězství.

Četl jsem i o Svobodných uměních, které se vyučovaly již od starověku. Jsou to gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Dnes máme mnohem více vědních oborů, ale myslím, že všechny základní pravdy a podstata bytí jsou obsaženy ve Svobodných uměních.

Uvažoval jsem nad hudbou. Proč na nás tak pozitivně působí? Hlavou mi probíhala teorie superstrun, energie, vibrace, mozkové vlny ... ano, něco na tom bude. Ve vibracích, rozpínavosti, frekvencích, na těchto víceméně podvědomých či mimosmyslových jevech stojí základ a podstata žití. Nejsem fanatický přívržence New age, ale věřím v něco víc než v obvyklé vědecké teorie, kterými jsme krmeni. A pokud natrefím na stoprocentně exaktního vědce, který se všemu, co se vymyká jeho teoriím, vysmívá a zesměšňuje to, tak je takovýto člověk pouze nebetyčný čurák. Ať mi tedy vysvětlí smysl života, podstatu vesmíru, řízení Osudu a spoustu dalších pro život triviálních, ale stěžejních věcí. Nevysvětlí nic, protože ví hovno.

Klub rváčů. Vracím se k němu. Formoval mě celou pubertu. Ještě Pulp Ficiton a Mechanický pomeranč. Bukowski. Hemingway. A spousty dalších. Můj výborný kamarád mi před pár dny napsal:,,Já už ztratil iluze o téhle společnosti. Myslel jsem, že nebude napsáno nic lepšího než Klub rváčů, ale teď vím, že to napíšeš ty." Nevím, jestli mě nepřeceňuje. Jestli někdy něco napíšu, nevím, jestli to vůbec někdo bude chtít číst. Jestli to vůbec má naději na úspěch. Kór když to nebude severská detektivka. Možná mám nějaký dar slova. Ale je dost veliký? Jenže víte co je má výhoda? Nemám ambice být pan Autor. Nemám to zapotřebí. Slova se prostě objevují na papíře, je to takzvaná flow, jste pohlceni a píšete, píšete, nemusíte se snažit, nepotíte to, jde to samo, stejně jako když Wolker psal svůj epitaf, svoje poslední básně. Je to jako kouzlo. Svět je ovšem přehlcen knihami o generačních zpovědích osudem zmítanými a ztrápenými lidskými individui. Svět je přehlcen osudy rádoby poetických kreténů. Je třeba vypustit něco nadčasového. A já to mám! Mám to v hlavě a v srdci a jednou to vypustím ven. Jestli dřív nezdechnu. Nebudou to povídky. Bude to mrtvolně mrazící estetika, estetika jako když posloucháte Ennia Moriconeho a u toho dýcháte rakovinu. Bukowski poslouchal u psaní pouze klasickou hudbu. Mozart, Beethoven, Brahms. Psal pouze v noci. Proč asi? Protože kouzlil. Tohle všechno jsou kouzla, která velcí lidé umějí využít. Já je taky umím využít.

A tak píšu, píšu a je noc, píšu to, co mě právě napadá, i když bych se měl učit na zkoušku, na zkoušku, která je napsaná přímo nelidsky, abstraktně, odporně. Možná má logiku, ale forma je nechutná, odlištěná. Zabývající se pouze hmotným bohatstvím. Tohle je to, co chceme? Ne, není. My chceme něco víc.

Můj spolubydlící je atomista. Ta nejmenší částečka hmoty v sobě obsahuje složitost a podstatu veškerého vesmíru. Tuhle tezi nebudu dále rozvádět, nemám na to náladu.

Najdu teď náhodný citát od Senecy a něco o něm napíšu. ,,Je třeba, abys byl spravedlivý zadarmo a aby pro tebe žádná odměna za spravedlnost nebyla větší, než že jsi spravedlivý." Ou, tak toto bych nechal vypálit na čelo všem nepoctivým představitelům naší justice. Jak se někdo může nechat pohltit hmotnými statky, aby zradil své zásady? Ano, i já jsem zradil své zásady, ale nikdy to nebylo kvůli hmotným věcem. Bylo to kvůli ženám a citům. A je tedy fakt, že i tady platilo: ,,Jednou se zpronevěříš svým zásadám a pak ti z těch sraček pomáhej pánbůh." Základ je uchovat si hrdost, i když čest zrovna dostává zabrat.

Vůbec hrdost ... jsem hrdý, jsem velmi hrdý. Jsem hrdý na svoje rodinné předky, válečné veterány a antikomunistické disidenty. Jsem hrdý i na naše předky národní, jsem hrdý na to, že můžu být český lev. Jsem hrdý na lidi, jejichž odkaz je třeba udržovat. Největší Češi ... Masaryk, Čapek, Baťa, Kryl. A jsem mnohdy hrdý, i když nemám důvod. Prostě jsem, člověk to má v sobě. A tu zasranou kurvu, co mi jako jediná vzala čest, hrdost, přátele, prostě všechno, tak tu na smrt nenávidím. Nic víc v životě totiž není. Ale nelze dosáhnout štěstí z neštěstí druhého. Zase jsme u Senecy.

Lidé by si měli uvědomit, že stojí na potocích krve, masa a kostí, na smrti a odkazu lidí, kteří umírali pro náš dnešní svět. Myslím na to a stydím se. Stydím se, že nejsem zdaleka morálně čistý, že se často chovám příšerně, že často cením věci, které jsou podřadné, že jsem vlastně taky jen ubohý a odporný člověk, který nevidí dál, než na špičku svého nosu, případně penisu. Zvlášť ta druhá možnost přináší spoustu zkázy. Stydím se a posílám pokorný pozdrav všem těmto lidem, kteří už tu nemohou být, ale díky kterým tu mohu být já. Stydím se, že jsem necenil lidi, když tu byli a teď už tu nejsou, stydím se, že necením lidi, co tu ještě jsou, stydím se, že občas dělám co dělám, stydím se a chci být lepší. Lepším a čistším člověkem, který se na konci života nebude muset stydět za to, jak žil. Udělám pro to všechno.

Život je umění, umění je žít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 1:25 | Reagovat

Musim si to precitat este raz. "Kto nebojuje uz od zaciatku prehral", kto to zase povedal. Seneca asi nie? No dobre, nepatrim medzi bojovnikov. Len: "zit znamena bojovat" je nejako v ciastocnom rozpore so zaverom: "zivot je umeni, umeni je zit" Ako a ake?

2 Krysa Krysa | 15. listopadu 2012 v 6:51 | Reagovat

Zkus nechcípnout, mohlo by to bejt dobrý.  Ennio Moriconne a rakovina, hehe fakt zdárná kombinace. A tohle mě pořád dostává když si tady sjedeš seznam mejch fillmů a Bukowkskýho. Ne že by to teda byla až taková náhoda, kvalita se prostě pozná.

K těm tvejm stavům bych jen podotkla že prášky a hodně myšlenek udělá svoje. Nejspíš uvidíš až to dobereš.

Dík za ten odkaz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama