Slyšíš to? To je tlukot mýho srdce.

7. listopadu 2012 v 23:33 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Jakej to je pocit, být sám, bez nikoho, kdo by vám skutečně rozumněl? Jakej to je pocit být bez ženské, která by byla do vás bláznivě zamilovaná? Jaký to je všechno to mít a ztratit to? Víte jaký? Je to úplně normální. Možná jsem robotickej člověk, ale lepší než být polomrtvej člověk jako kdysi.

Jakej to je pocit, prohlížet si fotky bejvalek, mnohdy úplně bez oblečení a s hodně krásnejma detailama? Nevím, já si ty fotky už dávno neprohlížím.

Jakej to je pocit, dívat se na domácí video, kde vaše holka řve při orgasmu? Jo, uznávám, to je jediný trošku fajn, ale co bylo už není. A tak to má být a všechno je OK.

Jakej to je pocit, prohlížet si x let starý fotky z gymplu, kdy jsme ještě všichni byli malí? Je to nostalgie, ale krásná.

Dneska se vedla zajímavá argumentace a velice mě děsí, že někteří lidé považujou odlidštěné amorální chování založené na tržních základech za úplně normální. Co jsem na to mohl říct? Jedině to, že jsem všechny ty blbečky totálně zničil. Cítím se strašně fresh a má hlava jede na plné obrátky.

Zjistil jsem, že podzimní počasí mám nejradši. Z hlediska oblečení, klimatu i té zvláštní nálady. Prodavačka si mě včera spletla s cizincem. Asi nosím moc elegantní vohoz. Nebo nevim. Copak lidi nepoznají pravou českou krev?

Mezi láskou a nenávistí je hranice tenčí než papír. Mezi genialitou a šílenstvím zřejmě žádná hranice není.

Víte co je směšné? Znám přesně ten recept na to být skvělým, úžasným, geniálním, schopným a úspěšným člověkem, ale velice často se nedostanu přes tu podivnou bariéru uvnitř sebe, abych mohl ten recept uplatňovat. Cítím, že využívám svůj potenciál tak na 20 procent a nedokážu najít lék, kterej by mě nakopl mnohem víc. Také ale ještě cítím neuvěřitelnou chuť k psaní a docela mě děsí, že by to měl být můj úděl. A víte co ještě cítím? Cítím, že se mi nakonec povede všechno co si přeju a já si šáhnu na svoje hvězdy. Cítím to, tepe mi to v žilách, VÍM TO!!! Prostě to vím, je to tak a je to krásné, ale nejdřív si projdeme lesem strachu a mořem bolesti. Ale bude to stát za to.

Připadá mi absurdní celé 20. století. Tedy to, že to bylo období největších objevů v dějinách lidstva, ale zároveň se tu vyskytly takové středověké útvary, jako bylo třeba Stalinovo Rusko. Děsí mě to a je mi z toho zle. Jaká další velká společenská deformace nás asi čeká v budoucnu?

Mám tolik práce a tak moc zahozeného času!

Připadá mi to jako včera, to všechno, o čem teď nemám čas ani myšlenky psát. Mluvím o svém životě.

Angažované a smysluplné zápisy mě dávno přestaly bavit. Nepotřebuji sdělovat ucelené myšlenky, koncepty, rádoby vygradované články na téma, určitě ne tady. Až jednou napíšu knihu, bude to buď ten největší bestseller, nebo nejvíc nepochopené dílo své doby. A nebo to bude prostě jen sračka.

Napadá mě, že spousta mediálně známých umělců se k ,,úspěchu" dostala zřejmě jen ze zlovůle Satana. Nebo možná Lokiho, boha potměšilosti.

Kníže čeká na zbraně. Knížka kterou jsem četl v dětství. O Sámovi a jeho synovi. A taky tam figuroval Loki. Vždycky, když se objevil, tak se něco zesralo. Stejně tak, jako když se v životě objeví nějaká ženská.

Tohle co píšu má dvojí interpretaci. Buď je to svěží a průzračný proud myšlenek, nebo jenom zasmrádlý průjem. Nechť to posoudí třeba sám Loki.

Poslední poznámka. Vytvořil jsem tu nový design. Tedy jestli přidání jednoho z netu stáhlého obrázku do čela stránky považujete za design. Ale je krásnej a nádherně vystihuje, jak se někdy cítím. Konečně tu jsem jako doma.

Pod oknem mi zpívají opilci. Je čas pro dnešek končit. Dejte si na dobrou noc černou čokoládu, udělá vám dobře na nervy. Dobrou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Komentáře

1 Lin Lin | E-mail | Web | 8. listopadu 2012 v 7:22 | Reagovat

dík, přesně tohle jsem potřebovala přečíst. Doopravdy, bez ironie či sarkasmu, jen čisté uznání, ne že bych byla Loki...

2 Sin Ister Sin Ister | 8. listopadu 2012 v 12:34 | Reagovat

[1]: Rádo se stalo.

3 Lisbeth Lisbeth | Web | 9. listopadu 2012 v 13:28 | Reagovat

Jaký je to pocit? Mě to připadá jako čumět na sebe do zrcadla a netušit, co je to za člověka za tím sklem.
K tomu potenciálu - někdy mám pocit, že dokázat něco není těžký. Nejhorší je vykročit ven ze sebe sama. A mě se to doteď nepodařilo. Párkrát si člověk vyzkouší, jaký to je, být lepší, než je, když má štěstí, ale často ho ani to nepřiměje začít dělat věci jinak. Vím, že bych mohla mít lepší známky než většina lidí, píšu líp než většina známých, včera mi moje učitelka klavíru prozradila, že mám větší hlasový rozsah než požadují na konzervatoř...a myslíš, že mi to k něčemu je? Ne. Protože já ten krok prostě neudělám. Doufám, že budeš úspěšnější.

4 Sin Ister Sin Ister | 9. listopadu 2012 v 15:47 | Reagovat

[3]: To je pravda, první krok je vždycky nejtěžší, ale pak už to jde samo. Porazit sám sebe je nejtěžší věc na světě. Doporučuji ti knihu Myšlením k bohatství. Jasně, ten název je strašná sračka, ale ve skutečnosti je to hodně pravdivá kniha o využívání lidské mysli. Popisuje principy, který cítím odjakživa, a který mě dovedly ke všem mejm úspěchům, ještě mnohem dřív, než jsem vůbec tušil, že je to nějaká ucelená filosofie. Vážně doporučuji, určitě přečtením chybu neuděláš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama