Listopad 2012

Bezprostředně

29. listopadu 2012 v 0:54 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Propadl jsem poslechu gospelů. To je pravé náboženství, to je pravá magie. To by měl být smysl církve. Ne hromadit majetek a svazovat lidi nesmyslnými pravidly, zákazy a nařízeními a přitom pod kněžskou sutanou schovávat pytel zlata a malýho ministranta co provádí felaci. Fuck YOU! Gospel zpívaný v kostele shromažďuje lidi, dává jim pocit štěstí, vysílá spoustu vibrací s pozitivní energií, dává sílu, dává vyšší smysl. Tohle není New Age sračka, to je pravda! Magie, skutečná magie. Zdi Jericha také padly pouze silou zvuku trub. Zvukové vlny jsou jedna z největších sil na tomto světě. Využijte je ke svému prospěchu, meditaci. Stejně tak je výborná instrumentální hudba. Znáte třeba soundtrack z Posledního mohykána? EPICKÉ!!! Jedna z nejpřekrásnějších věcí, co jsem kdy slyšel.

Fajn, ten první odstavec byl ze včerejška. To jsem se docela solidně zhulákal. Vyjímečně. Sám. Když přišel spolubydlící, vzduchem začly lítat věci. Cokoliv, co se dalo hodit jako granát. Chvilka příjemného šílenství. Docela jsme se zasmáli.

Fajn. Přemýšlím o sobě. Neustále mám kolem sebe neuvěřitelné množství žen. Jsem mladý, hezký a chytrý zmrd. Ale ... už prostě nemůžu, nemám sílu dělat dojem na cizí holky, podlízat jim, smát se na ně, zvát je někam, snažit se je ošukat. Nedokážu to už. Možná to je moje samurajské krédo, o kterém jsem psal. Člověk sám sebe považuje za mrtvého, a pak se vyrovná se vším. Možná to s sebou obnáší ztrátu komunikace s cizími lidmi za účelem lezení do prdele (někdy doslova, aneb je libo anál dámy?). Ještě že mám tolik kamarádek, ty znám a s těmi problém není, těm předhazuju nejpikantnější a dvojsmyslný návrhy pořád. Ze srandy, samozřejmě. Ale občas se stane i něco nečekaného. Třeba když .........

Občas za mnou někdo přijde a řekne mi, že vypadám strašně sympaticky. Tohle opravdu nechápu. Asi je to tím, že se umím dobře oblíct, upravit, mluvit a mám hezkej ksicht. Ale uvnitř hniju. Znáte obraz Doriana Graye? Fuck it. Má hezkej zevnějšek cenu, když jste uvnitř mrtví?

Ale tenhle subjektivní pocit vnitřní smrti mě paradoxně opouští. Já JSEM živej, trošku to teď opravdu cítím. A ani kvůli tomuhle zjištění nemusím chodit na sezení lidí s rakovinou. Prostě se objevilo.

Narostl mi pupek. Nejedl jsem léta skoro vůbec sladký. Poslední dva měsíce žeru čokoládu jako děcko. Prej je to dobrý na nervy. A asi to i funguje. Před rokem jsem si napsal do deníku: den bez tréninku je ztracený. A makal jsem jako kůň, dělal jsem ze sebe doslova stroj na zabíjení. Teď jsem ale strašně zfotrovatěl. Nedělám skoro nic. Ale jakmile dokončím posledních pár zakázek, jdu zase do toho. Vím jak na to a mám to pořád v sobě.

Dělal jsem teď na jedné akci a potkal tam strašně moc zajímavejch žen. Nejvíc byla ale jedna. Viděl jsem jí 30 sekund, hned mě líbala na tvář, osahávala nohu, sundala si tričko a ukazovala svoje kérky všude po těle. What the fuck? Kurvička, koukalo jí to z očí. Ale neotravuj mě, když pracuju.

Jenže řekněte mi, nejsou tyhle holky nejvíc bezproblémový, pokud jde jen čistě o carpe diem? Proč se otravovat s nějakejma vztahama, co vás jenom ničí a dusí, když tady je někdo, kdo chce jenom vašeho ptáka co nejhlouběji v sobě a pořádně rozjebat? Upustit páru a neřešit nic. Ideální. Pro společnost jsou tyhle dámy kurvy, ale svým způsobem je jejich funkce velice důležitá. Sakra, zase jsem spadl do vod nízkýho sexu, jsem asi vážně nemocnej!

Jeden můj kamarád mě trošku děsí.

I když se snažím být jako kámen, tak je mi většinou vždycky trošku líto člověka, kterýho bezostyšně pošlu do prdele. Téhle malé lítosti bych se potřeboval zbavit, nechce ji někdo?

Občas se vážně vytáčím ohledně lidí na ulici, v MHD, na schodech ... prostě když mě naserou nějakou strašně buranskou píčovinou, mám chuť na ně začít řvát a pořádně je sundat. Jenže si vždycky řeknu, v klidu, buď nad věcí, zachovej si důstojnost, nemá to cenu. Asi to tak je.

Dneska, ještě ani nebylo 5 odpoledne, jsem viděl týpka totálně na plech. Nemohl se dostat do pokoje, nedokázal trefit klíč do zámku. Měl jsem chuť mu něco provést, něco sebrat, skopnout na zem, nachcat do ksichtu. Ten špekoun byl tak moc, že by si mě ani nevšimnul. Ale proč se s ním srát. Jenže řekněte mi, co to je za zmrdy, že se v 5 odpoledne ožerou tak, že ani nemůžou chodit? Hnusní, hnusní, hnusní burani. Lokty do jejich hlav! Nechci žít v takové společnosti, ale musím. Money rules.

Když se někdo může ze dne na den prohlásit za kouzelníka, já chci taky něco takového. Chci být cestovatel po sférách. Dimenze, mikrovesmír, astrál ... doprdele, potřeboval bych se proletět kolem planet. A nemyslím takovej ten let když vyhulíte gram lampy. Myslím meditativní výlet do zákoutí své mysli ... nebo jinam. Myslíte si, že to jde?

Pamatuji si, jak jsem měl jako dítě lucidní snění. Pamatuji si i některý anomálie, co se mi děly. Děti asi mají některý schopnosti, co se s věkem ztrácí. Hermetika. Okultismus.

EDIT: SMAZÁNO

Ufff. Tohle je teda průjem. Můj brainstorming mě nasměroval rovnou do centra všeho. Pokud tato změť nadávek někoho pohoršila, polibte mi prdel. Můj brainstorming ze mě dostal ty sračky a dopřál mi úlevu. Vy ze mě nedostanete ani hovno. Nikdy mi nikdo nepomohl. Musel jsem se v životě sám prokousat skrz černou klec. Nikdo mi nikdy nepomůže. A koule si musím taky přišívat sám. Peace and fuck.

Změť nesourodých zápisků bez významu

27. listopadu 2012 v 20:05 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Ten, kdo má rád vážnou hudbu, nemůže být nikdy úplně zlý člověk. Jako Alex z Mechanického pomeranče.

Vím, že jsem pomohl do hrobu svému bývalému třídnímu. Nepřímo, přes svoje klackovité chování. Počítá se to?

Těším se na svojí smrt. Všechno s ní pomine.

Která z vás by nechtěla potěšit žoldáka? Žoldáka života.

Můžeš se snažit změnit svůj život, ale život si stejně nakonec pozmění Tebe podle sebe.

Propadl jsem tomu.

Klub rváčů, Americké psycho.

Přítomnost je jako černá opona beznaděje, která nás dusí.

Minulost mě podvedla, přítomnost mě mučí, budoucnost mě děsí.

Zjistil jsem, že mám spoustu encyklopedií z děství. Většina je sice max. pro středoškoláky, ale i tak si v nich rád počtu. Mnohdy jednodušší, srozumitelnější a výstižnější jazyk dá více než 100 odborných studií, kterých jsem už vážně přežranej.

Celej život je jenom hra iluzí.

Nejhorší je, že jsem se v životě ještě nezačal pořádně snažit. Až začnu, tak se kurva pohnou menhiry.

Celej náš systém smrdí, otázka zní, jestli je lidstvo vůbec schopno vybudovat nějakej lepší? Nebo budem čekat na ufony nebo apokalypsu?

Tráva vás vezme na výlet po sférách vaší mysli, zatímco s chlastem si přičuchnete k syrové realitě a částečnému šílenství.

Silné lidi je těžší zabít.

Už mi nikdo nikdy nezkoušejte plánovat můj život, nebo vám dám okusit čisté bolesti A DĚSU.

Dneska jsem byl v knihkupectví a zjistil jsem, že existuje až moc knih, který bych chtěl přečíst.

Miluji knihy, opravdu strašně moc, moc miluji knihy. Nikdy nezradí, vždycky podpoří.

To, co bych ve skutečnosti chtěl, je jen klid a mír, už žádné násilí ani nenávist, aby mi všichni dali pokoj, abych měl klid a dělal si jenom svoje věci, které mě baví, naplňují a činí mě šťastným. Místo toho jsem ale odsouzen k neustálému válčení v tratolištích krve a utrpení. A meditace tomu asi nepomůže.

Tento banální zápis vznikal formou poznámek na všechno možné v období dvou až tří týdnů.

Mladý stařec

14. listopadu 2012 v 22:01 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

V šestnácti jsem si vybíral písničku, která mi bude hrát na pohřbu. Neptejte se mě proč, zřejmě vrozená patologická temnota. Vybral jsem Don't forget me od RHCP. Dneska bych asi volil jinak. Bývá paradox, že navenek hluční, extrovertní, zábavní lidé bývají uvnitř pravý opak. Jako já.

Recept ke šťastnému životu je vyrovnat se se stíny minulosti a zbavit se strachu z budoucnosti. Pak jde všechno lépe.

Včera před spaním jsem si poznamenal: ,,Snažím se vydělat co nejdříve co nejvíce peněz, abych se pak penězi už nemusel zabývat a mohl dělat to, co mě opravdu naplňuje a baví." Mám k tomu ještě něco dodávat?

Některé dny si opravdu připadám jako stařec. Třeba dneska večer. Je to jen osobní slabost. Slabosti musí být zničeny.

Znáte ten příběh o chudém chlapečkovi, co si přivydělává psaním seminárek a projektů pro své bohatší spolužáky? To je o mně. Vydělávám na neschopnejch a línejch kriplech.

Vím, že jsem vždycky chtěl být jako Sparťan. Mám namysli příslušníka antického městského státu, ne vymaštěnýho sportovního fanouška. Kéž bych byl ze železa, jako Sparťané. V posledním půlroce jsem opravdu prošel fyzickým úpadkem. Kde jsou ty časy, kdy jsem vypadal jako vyhazovač. Padesát shybů ještě zvládnu, ale jinak bída, je třeba zvednout prdel a zase se začít hýbat.

Pes navždy zůstane jen psem. Moje zvíře byl vždycky vlk. Běží kilometry za kořistí, dokud ji neužene. Já uběhl spousty kilometrů a kořist stále ještě odolává. Právě teď je to ve zlomové fázi. Kdo povolí jako první? Já to nebudu.

Četl jsem asi před rokem Knihu pěti kruhů od legendárního samuraje Musashiho. Údajně obsahují tam popsané strategie boje s mečem problematiku veškeré strategie a boje. Četl jsem ji proto, abych zlepšil svoje vlastní bojové schopnosti a vůbec celý svůj život. Do boje mi to nakonec moc nedalo, ale životních mouder jsem tam nalezl dost. Stejně jako Hagakure, ale to už je trošku extrém. Miluji Japonsko. Kéž bych byl dost silný, abych mohl žít dle kodexu Bušidó. Ale k tomu jsem se nechtěl dostat. Chtěl jsem se dostat k typicky japonskému moudru, ve které věřil i Musashi. Zkráceně, pokud muž v životě nedosáhne svého cíle, má mít v sobě tolik cti, aby si vzal život. Protože život bez svého naplnění nemá smysl. Tohle je můj životní motor, který mě pohání, který jsem si vytvořil už před lety a odmítám dále žít, pokud bych definitivně selhal sám před sebou. Jenom bych asi zvolil trošku bezbolestnější způsob, než je klasické seppuku. Ani to nemůžu pořádně nikomu říct, protože bych byl za blázna. Joker by mi určitě řekl why so serious? Ale někteří lidé se prostě rodí s přirozenými sklony k vyšším ctnostem. A navíc, je to ta největší motivace do života. Možná bych měl být už dávno mrtvý, protože jsem už několikrát selhal. Ale považuji to pouze za dílčí selhání, nejsem Musashi. Bohužel.

Dneska je to trošku víc o smrti, hehe.

Nesnáším lidi, co žijou jenom kalbama a věcmi kolem toho. Zlatá generace? Spíš banda kokotů. Sám když leju, tak občas nezůstává kámen na kameni, ale ty zástupy studentských párty lidiček opravdu nemůžu vystát. Vlastně jediný důvod, proč jsem kdy chodil, chodím a budu chodit na párty, jsou ženy. Nezvládám svoje libido, nikdo jsem ho nezvládal. Jeden z důvodů mé věčně narušené koncentrace.

Street culture. Pro někoho to jsou negroidní hadry, rovný kšilty, počmáraný stěny, rádoby póza. Pro mě to býval harrington a sevřený pěsti. Oi.

Jednou jsem dostal tak tvrdou pecku do hlavy, že mi ta boule z čela dodnes nezmizela a pořád bolí. A to už je to pár let. Taky skoro nemůžu dýchat levou nosní dírkou, jak mám pohlou přepážku. Ale většinou jsem vždycky všechno ustál.

Dobrý, koncept se ztrácí v blbostech. Moment, tohle je vlastně brainstorming a ten koncept nemá.

Jsem unavený a ještě nemůžu jít spát. Mám práci. Odcházím. Zdravím všechny dobré a čestné lidi. Přeji Vám dobrou noc.

DODATEK: My vybíráme písně na svůj pohřeb, indiáni měli svoje písně smrti, které zpívali, když umírali nebo trpěli. Napsal to Seton v knize o indiánské duši. Krásné a ušlechtilé duši, potlačené jednou z největších rasových genocid v historii lidstva.

Žít znamená bojovat

14. listopadu 2012 v 0:58 | Sin Ister |  World around Me

Hodně jsem teď četl citáty od Senecy. Skrývá se v nich neuvěřitelná moudrost a lidskost. Jeho citátem je i dnešní nadpis.

Dalším je ,,žít z donucení není nutné". Skutečně. Potácím se na pokraji smrti už docela dlouho, a kdybych byl dostatečně odvážný, tak bych to možná dávno skončil. Utrpení končí a všechny strasti odchází s posledním výdechem. Cítím ale, že není můj osud skončit takhle. Nebo aspoň ne tak brzy. Cítím, že dokážu něco víc, něco, co přesahuje život obyčejného člověka z ulice, ze světa, ze života. Teď bych samozřejmě schytal spoustu verbálních direktů za to, že jsem domýšlivý idiot, ale kdo jiný může posoudit energii, kterou v sobě cítím pulzovat? Nikdo. Chcete soudit člověka podle současných hodnot, které určuje morálně pokřivená společnost? Bohatství, vzdělání, počet kurev co jste ošukali nebo kontakty mezi vlivnými zlosyny? Ne. Vzdělávám se studiem, shromažďuji bohatství, ale pouze proto, abych byl po vůli nastaveným normám. Ve skutečnosti věřím v mnohem vyšší a čistší principy.

Spousta lidí věří v konec světa tyhle Vánoce. Mám namysli Mayský kalendář a tak. Ti lidi jsou pitomci. Tohle není konec světa, tohle je přerod, dělící čára nového věku a snad, v což velice doufám, vznik nové a lepší společnosti. Dokonce se dle jistých teorií má člověk dostat na novou mentální a myšlenkovou úroveň. Čistší a morálnější mysl na úkor hmotných statků. Skutečný život, skutečné hodnoty, skuteční lidé. Přeji si to strašně moc a posílám prosby k nebesům, aby tomu tak bylo. Možná, že to je hloupost. Ale jak mám tedy vysvětlit to, jak se poslední dobou cítím? Opravdu na sobě začínám pozorovat, že myslím, uvažuji, komunikuji, jednám jiným způsobem, cítím jiné vibrace než dřív. Zdání, psychóza, nootropika, bůh ví co ještě? Kdo ví. Ale na konci roku 2011 jsem cítil, že rok příští bude zásadní a úplně jiný než dosud. Že to bude můj rok. Částečnou odpověď jsem dostal už o Silvestrovské noci. Neuvěřitelné.

Další věc, co Seneca říká, že ,,nemůže být šťastný ten, kdo žije v obavách z budoucnosti". Obrovská pravda. Zbavit se tohoto strachu znamená dobýt velkého vítězství.

Četl jsem i o Svobodných uměních, které se vyučovaly již od starověku. Jsou to gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Dnes máme mnohem více vědních oborů, ale myslím, že všechny základní pravdy a podstata bytí jsou obsaženy ve Svobodných uměních.

Uvažoval jsem nad hudbou. Proč na nás tak pozitivně působí? Hlavou mi probíhala teorie superstrun, energie, vibrace, mozkové vlny ... ano, něco na tom bude. Ve vibracích, rozpínavosti, frekvencích, na těchto víceméně podvědomých či mimosmyslových jevech stojí základ a podstata žití. Nejsem fanatický přívržence New age, ale věřím v něco víc než v obvyklé vědecké teorie, kterými jsme krmeni. A pokud natrefím na stoprocentně exaktního vědce, který se všemu, co se vymyká jeho teoriím, vysmívá a zesměšňuje to, tak je takovýto člověk pouze nebetyčný čurák. Ať mi tedy vysvětlí smysl života, podstatu vesmíru, řízení Osudu a spoustu dalších pro život triviálních, ale stěžejních věcí. Nevysvětlí nic, protože ví hovno.

Klub rváčů. Vracím se k němu. Formoval mě celou pubertu. Ještě Pulp Ficiton a Mechanický pomeranč. Bukowski. Hemingway. A spousty dalších. Můj výborný kamarád mi před pár dny napsal:,,Já už ztratil iluze o téhle společnosti. Myslel jsem, že nebude napsáno nic lepšího než Klub rváčů, ale teď vím, že to napíšeš ty." Nevím, jestli mě nepřeceňuje. Jestli někdy něco napíšu, nevím, jestli to vůbec někdo bude chtít číst. Jestli to vůbec má naději na úspěch. Kór když to nebude severská detektivka. Možná mám nějaký dar slova. Ale je dost veliký? Jenže víte co je má výhoda? Nemám ambice být pan Autor. Nemám to zapotřebí. Slova se prostě objevují na papíře, je to takzvaná flow, jste pohlceni a píšete, píšete, nemusíte se snažit, nepotíte to, jde to samo, stejně jako když Wolker psal svůj epitaf, svoje poslední básně. Je to jako kouzlo. Svět je ovšem přehlcen knihami o generačních zpovědích osudem zmítanými a ztrápenými lidskými individui. Svět je přehlcen osudy rádoby poetických kreténů. Je třeba vypustit něco nadčasového. A já to mám! Mám to v hlavě a v srdci a jednou to vypustím ven. Jestli dřív nezdechnu. Nebudou to povídky. Bude to mrtvolně mrazící estetika, estetika jako když posloucháte Ennia Moriconeho a u toho dýcháte rakovinu. Bukowski poslouchal u psaní pouze klasickou hudbu. Mozart, Beethoven, Brahms. Psal pouze v noci. Proč asi? Protože kouzlil. Tohle všechno jsou kouzla, která velcí lidé umějí využít. Já je taky umím využít.

A tak píšu, píšu a je noc, píšu to, co mě právě napadá, i když bych se měl učit na zkoušku, na zkoušku, která je napsaná přímo nelidsky, abstraktně, odporně. Možná má logiku, ale forma je nechutná, odlištěná. Zabývající se pouze hmotným bohatstvím. Tohle je to, co chceme? Ne, není. My chceme něco víc.

Můj spolubydlící je atomista. Ta nejmenší částečka hmoty v sobě obsahuje složitost a podstatu veškerého vesmíru. Tuhle tezi nebudu dále rozvádět, nemám na to náladu.

Najdu teď náhodný citát od Senecy a něco o něm napíšu. ,,Je třeba, abys byl spravedlivý zadarmo a aby pro tebe žádná odměna za spravedlnost nebyla větší, než že jsi spravedlivý." Ou, tak toto bych nechal vypálit na čelo všem nepoctivým představitelům naší justice. Jak se někdo může nechat pohltit hmotnými statky, aby zradil své zásady? Ano, i já jsem zradil své zásady, ale nikdy to nebylo kvůli hmotným věcem. Bylo to kvůli ženám a citům. A je tedy fakt, že i tady platilo: ,,Jednou se zpronevěříš svým zásadám a pak ti z těch sraček pomáhej pánbůh." Základ je uchovat si hrdost, i když čest zrovna dostává zabrat.

Vůbec hrdost ... jsem hrdý, jsem velmi hrdý. Jsem hrdý na svoje rodinné předky, válečné veterány a antikomunistické disidenty. Jsem hrdý i na naše předky národní, jsem hrdý na to, že můžu být český lev. Jsem hrdý na lidi, jejichž odkaz je třeba udržovat. Největší Češi ... Masaryk, Čapek, Baťa, Kryl. A jsem mnohdy hrdý, i když nemám důvod. Prostě jsem, člověk to má v sobě. A tu zasranou kurvu, co mi jako jediná vzala čest, hrdost, přátele, prostě všechno, tak tu na smrt nenávidím. Nic víc v životě totiž není. Ale nelze dosáhnout štěstí z neštěstí druhého. Zase jsme u Senecy.

Lidé by si měli uvědomit, že stojí na potocích krve, masa a kostí, na smrti a odkazu lidí, kteří umírali pro náš dnešní svět. Myslím na to a stydím se. Stydím se, že nejsem zdaleka morálně čistý, že se často chovám příšerně, že často cením věci, které jsou podřadné, že jsem vlastně taky jen ubohý a odporný člověk, který nevidí dál, než na špičku svého nosu, případně penisu. Zvlášť ta druhá možnost přináší spoustu zkázy. Stydím se a posílám pokorný pozdrav všem těmto lidem, kteří už tu nemohou být, ale díky kterým tu mohu být já. Stydím se, že jsem necenil lidi, když tu byli a teď už tu nejsou, stydím se, že necením lidi, co tu ještě jsou, stydím se, že občas dělám co dělám, stydím se a chci být lepší. Lepším a čistším člověkem, který se na konci života nebude muset stydět za to, jak žil. Udělám pro to všechno.

Život je umění, umění je žít.

Dýcháš jenom celej život

9. listopadu 2012 v 22:05 | Sin Ister |  World around Me

Někdy se stane, že nenajdeš co hledáš, časem zjistíš, že jsou to jenom těla, bez duše, bez mysli, roboti z pásu, chladní, soucitní, neznají lásku.


Hodlám celej blog.cz zahltit přívalem svých myšlenek. Tsunami z Malajsie oproti tomu bude hovno. Nová potopa světa se blíží!

Právě jsem četl na blistech výzvu od nějakýho maníka, ať 17. listopadu vyjdeme do ulic a svrhneme tu prohnilou koalici, která nám vládne. Že prej po r. 89 víme jak na to. Hovno. O svém názoru na politiku jsem psal už na wordpressu, takže tady jen lehce naznačím: Češi neví o revolucích nic! Sametová nebyla revoluce, jenom převrat, výměna prasat. Revoluce, která přinese výraznou změnu, vyžaduje krev. Bohužel, ale je to tak. Diktátorský póvl se musí pověsit, ale u nás se jen převlékly kabáty.

Před pár týdny jsem si koupil komiks o Che Guevarovi. V jednom knihkupectví cca za tři stovky, v levných knihách dvacet sedm korun. Zajímavé. Nicméně jakkoliv nesouhlasím s přesvědčením tohoto člověka, tak co dokázal je obdivuhodné. Neuvěřitelná revoluce na Kubě, měsíce partyzánských bojů a tak dále. Kdyby to nebyl komouš, tak mi visí jeho plakát na zdi.

Dost teď přemýšlím o té krávě, co mě srala posledních 9 měsíců. Dospěl jsem k názoru, že větší píču jsem potkat nemohl. Ale v rámci teorie o pozitivním myšlení o tom nemá cenu vůbec mluvit.

Dnes jsem zažil přeplněný MHDčko jak už dlouho ne. Donutilo mě to zamyslet se nad postiženýma, kteří dneska konkrétně blokovali svejma vozejkama nejvíce prostoru. Je třeba je asi rozřadit do více kategorií, na mentály, fyzicky postižené a fyzicky postižené mentály. Je to složité. Mé temné já by se zřejmě vyjádřilo náckovským názorem, že jsou k ničemu, nepřispívají společnosti a je třeba se jich zbavit. Dobrý no, ale to bych propagoval to největší kacířství dnešní doby, a sice utlačování menšin. A jsou tu taky lidé, jako Stephen Hawking, kteří i přes svoje postižení jsou obrovským přínosem. Ale je to jenom vzácná vyjímka potvrzující pravidlo? A co láska rodiče ke svému potomku, nehledě na jakýkoliv postižení? Ale je život těžce postiženého vůbec životem? Mají z toho ti lidé něco? A kdyby dokázali aspoň na setinu vteřiny normálně uvažovat, nechtěli by radši zemřít? Nebo by radši dál pokračovali na úrovni nižšího živočicha a celej život nosili plíny? Pochopitelně teď je řeč o mentálech, fyzicky postižené, jejichž hlava je OK, asi úplně vynechám, ti díky své funkční mozkové kapacitě určitě mají proč žít. Sám nevím, jak bych se jako rodič mentála cítil. Uznávám právo na život, ale nevím, jestli bych měl sílu na to dívat se jak moje dítě nežije, nemyslí, nemá radost a pouze přežívá jako nějaký plž. Rozhodně se tu nechci nikoho dotknout. Kdo nezažije, nepochopí, já pouze vím, že mě to dneska v tom buse pěkně sralo. Asi jsem sobeckej hajzl.

Rozvinu dál jiné téma, a sice MHD obecně. Jezdím MHD, jako městským, tak meziměstským už 8 let. A sere mě čím dál víc. Smrad, mastný tyče, doteky lidí, o který bych neopřel kolo, málo prostoru, čokli, důchodci, kapsáři, kočárky, vozíčkáři, sociální fobie, nedochvilnost. Ne, už toho mám plný zuby a přísahám, že až se moje kariéra konečně přesune z bodu STUDIUM do bodu HARDCORE MONEYMAKING, tak do MHD už nikdy nevkročím!

Další hnus týkající se studia je žraní v MENZÁCH. Už to jídlo vážně nenávidím. Blafy, hnusy, sračky. Chci pořádný jídlo. Film Román pro muže je jeden z největších odpadů, co jsem viděl, ale ten Donutil tam měl recht, že po celoživotním žraní instantních blafů si chce na starý kolena dopřát kvalitní jídlo. Stejně tak já. Radši bych momentálně žral i Mekáč než ty pořád dokola se opakující stejně hnusný sračky. Jediná opravdu dobrá věc, co mi tam chutná, jsou lasagne. Ale je mi jasný, že kdybych si někde dal pravý lasagně, tak velice rychle změním názor. Kromě toho, všechny jídla jsou nehorázně přesolený, hlavně polívky. A včera jsem dokonce dostal kyselou bramborovou kaši. No říkám vám, je to zralý na střelbu do palice.

A co koleje? Zvykl jsem si, ale jsou tu dva problémové aspekty. Společný sprchy nechám mimo, jsem exibicionista a penis i svaly mám dost velký, takže to mi problém nedělá. Ale ty záchody. Za celý ty roky jsem si ještě nezvyknul, a asi ani nezvyknu, že lidi jsou takový prasata, že po sobě nedokážou ani utřít posranej záchod. Nechutný! Jsem vysazenej na hygienu a za tohle bych popravoval. Kdo ty dementy vychovával, banda cigánů? No a další věc, kuchyně. Neumytý nádobí v dřezu ... dobrý, jsem chlap, beru. Ale proč ta lednice po otevření smrdí jako když se v márnici v létě rozbijou mrazáky? Co to ty lidi vaří, co to tam nechávají zkazit? Ne, prasata, hnus, verbež, lúza.

Jsem od přírody povýšený nad ostatní, myslím tím vnímaním (jakože si připadám jako něco víc, i když jsem zatím vlastně jen strašnej noname kokot), ale co mám dělat, když se denodenně setkávám jen se stupidními, amorálními, prasečími, ošklivými, nevkusnými, neupravenými, hnusnými, vypasenými, nízkými, podlými, odpornými, dementními, zakomplexovanými, (...), zástupy lidí? Masaryk řekl, nebát se a nekrást, a taky řekl, že původ není důležitý, chudý původ není ostuda, důležitý je jak se chováš a co děláš. Přesně tak, soudím lidi, jak se chovají a projevují. A kdybych měl být skutečný bohem seslaný soudce, tak chodím po městě, v jedné ruce bič a ve druhé samopal.

Jdu si nalít vínko. V souvislosti s vínkem se mrkněte na film Dobrý ročník. Opravdu super oddechovka. Pak mě čeká mikroekonomie. Je to sračka, ale musím to pochopit, ať už to mám sakra z krku. Makro mi nepřišlo tak hrozný. K diplomce taky zatím nemám ani čárku a na příští týden tolik nesplněných úkolů. Ou, to bude víkend!

Je dobré pročítat si životopisy úspěšných lidí, abyste se inspirovali. Doporučuji jména jako Andrew Carnegie, Henry Ford, Warren Buffet, Edison, Bell, Baťa, Schwarzenegger ... konkrétně posledně jmenovaný je mi hodně blízký, protože jsem s ním v podstatě vyrůstal. Je to pro mě symbol člověka, který ve všem, co dělal, dosáhl vrcholu. Zřejmě má stejný tajný recept na úspěch jako já. Jenomže já ho zatím ještě neumím dost dobře aplikovat.

Nic, odcházím. Čtěte mě dál.

Další

8. listopadu 2012 v 23:36 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Jsem jako Oscar Wilde. Na svoje psaní potřebuji okamžitý feedback! Ten se mi ale bohužel moc často nedostává. Nevím, co všichni dělaji, máte sedět a číst si moje myšlenky, které vám sem hážu.

Prý si mám oddělat z pozadí plochy tu prdel. Tedy, nechápu, jak někdo může nazvat prdelí ten rozkošný vyšpulený ženský zadeček v síťovaných punčochách ve stylu glamour.

Jsem poeta a dostal jsem dar slova. Doufám, že s ním v životě dobudu pár velkolepých vítězství jako Alexandr Veliký, jeden z mých největších životních vzorů.

Zcela spontánně přidávám menší rýmovačku.



Jaké to bylo milovat se v noci v lese?

Bylo to super, ještě teď kapradí se třese!



Doufám, že nebudu mít kuřácké katary jako hlavní postava ve Třech kamarádech od Remarqua.

Nemám teď vážně náladu podstupovat nový dlouhý seznamovací procedury a tak, nejlepší by bylo, kdyby si to příští holka nechala rovnou udělat do pusy. Pardon, že jsem tak odpornej, ale k čemu to všechno je? Ahoj, hihi, já jsem Sin Ister, blábláblá, půjdem na drink, půjdem na oběd, půjdem ke mně, ne, ještě je brzo, aha, promiň, ale víš co, ve vší počestnosti, blábláblá, Sine, narvi to do mě, ok, a nakonec stejně mám, co jsem chtěl celou dobu. A ptám se proč? Potřebuju od toho všeho relax, ale vážně. A úplně novým způsobem po tomhle zvláštním deziluzitivním vyčerpání nahlížím na nevěstince a bordely. Asi jsou to věci na svém místě.

Mám skutečně pocit, jako by má mysl přecházela do vyšší sféry vědění a poznání. Je to neuvěřitelné, je to výlet mezi hvězdy, tak moc povznášející a krásné, jako krásné dlouhé ženské nohy.

Řešili jsme prezidentské volby. Je fakt, že po odstoupení mého favorita už mi tam nevyhovuje nikdo. Mrzí mě to, protože si naše první přímé prezidentské volby ani nebudu moct vychutnat. Mám strach, že to dopadne tak, jak se obávám. Ale po Havlovi s Klausem už asi stejně přežijeme všechno.

A tak jedu dál a sedím v opuštěným kupé, vlak beze stanic, bez cíle, průvodčí mrtvej.

Nechápu některé holčičky, co se snaží strašně moc argumentovat a diskutovat, ale nemají na to a vypadají pak u toho jako úplný dylinky. Já fakt nemám nervy každodenně na tolik blbosti. Je teda pravda, že poslední dobou jsem naštěstí obklopen lidmi, co mají v hlavě mnohem více než řezanku, ale i tak se alespoň jednou denně nevyhnu srážce s blbcem. A začínám zjišťovat, že to je opravdu bolestivější srážka, než by si člověk mohl myslet. Proboha, vemte rozum do hrsti děcka.

Kdybych byl šprt, život by byl mnohem jednodušší.

Jenž co je to vlastně šprt, člověk co se snaží maximálně dobře vykonávat svoji práci? Ne, to ne, šprt je člověk, co se snaží maximálně dobře vykonávat práci, na kterou mnohdy ani nemá, a uchyluje se u toho k análnímu alpinismu, jehož prostřednictvím snáze dosahuje svých cílů. Až šprt vyroste, stává se z něj obvykle zmrd. Pokud chcete znát charaktiristiku běžného zmrda, navštivte D-fensovi stránky. Ty můžu ostatně doporučit ve všech ohledech. Dám si je asi i to odkazů, na wordpressu je tam mám už od začátku a na starých blozích jsem je měl taky.

Jenže kdybych byl šprt, aspoň bych měl míň problémů sám se sebou. Docela by mě zajímala teorie, že mechanické učení, jak ho známě běžně ze školy, zabíjí talent a kreavititu. Otázka je, jak velký talent. Geniální lidi zřejmě nezastaví nic. Ostatně velká spousta géniů na škole propadala nebo dokonce byli vyhozeni. Jenže teď, bylo to kvůli jejich genialitě, nebo byli jen líný a neschopný hovada? Nebo snad součástí geniality je prozření, že škola je na hovno? Ne, takhle bych se v tom mohl vrtat věčně a spíš bych se zbláznil než bych to vyřešil.

Celkem mě baví twitter. Nemám tam moc lidí, ale každým dnem teď objevuju někoho zajímavýho. Třeba dneska to byl Smějící se Jack! Najděte si jeho stránky, stojí to za to. Stejně tak Luxusní micina, ale to už je blbá ženská, takže její blog občas dost trpí těma jejíma kecama. Ale pořád je to o mnoho levelů výše, než většina ostatních bloggerů. Já do toho spadám negativně, stojím stranou všech a jsem něco jako unikátní vlastní dimenze. He he.

Vlastně dimenze jsou taky super téma, někdy bych se po nich rád proletěl. Viděl jsem zajímavej dokument o teorii superstrun a mám staženou i knihu, Elegantní vesmír. Bohužel na fyziku teď nemám čas, ale strašně mě to baví. Jestli je ta teorie pravdivá, tak je ten svět vážně zvláštní.

No jo, některý ty dylinky jsou ale fakt krásný kočičky. Jenže vyberte si pak. Taková dutohlavice je pak velice pádný důvod, proč slečnu mít jen pro tělesné potěšení. A to je fakt špatný. Nelze vydržet s některými charaktery, vážně, zkoušel jsem to a dělal jsem co se dalo, ale nakonec stejně dotyčná musí jít do prdele, protože to jinak nejde. Nikdy nemůže vydržet to, co nestojí na společném osobnostním základě, kde by se prolínaly a doplňovaly charaktery obou lidí.

Tento unikání projekt mě baví a branistorming je super. Občas z toho vznikne i něco, co má nějakou hodnotu. Doporučuji všem, a teď se půjdu odebrat do jiných a sladších krajů. Vaya con dios.

Slyšíš to? To je tlukot mýho srdce.

7. listopadu 2012 v 23:33 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Jakej to je pocit, být sám, bez nikoho, kdo by vám skutečně rozumněl? Jakej to je pocit být bez ženské, která by byla do vás bláznivě zamilovaná? Jaký to je všechno to mít a ztratit to? Víte jaký? Je to úplně normální. Možná jsem robotickej člověk, ale lepší než být polomrtvej člověk jako kdysi.

Jakej to je pocit, prohlížet si fotky bejvalek, mnohdy úplně bez oblečení a s hodně krásnejma detailama? Nevím, já si ty fotky už dávno neprohlížím.

Jakej to je pocit, dívat se na domácí video, kde vaše holka řve při orgasmu? Jo, uznávám, to je jediný trošku fajn, ale co bylo už není. A tak to má být a všechno je OK.

Jakej to je pocit, prohlížet si x let starý fotky z gymplu, kdy jsme ještě všichni byli malí? Je to nostalgie, ale krásná.

Dneska se vedla zajímavá argumentace a velice mě děsí, že někteří lidé považujou odlidštěné amorální chování založené na tržních základech za úplně normální. Co jsem na to mohl říct? Jedině to, že jsem všechny ty blbečky totálně zničil. Cítím se strašně fresh a má hlava jede na plné obrátky.

Zjistil jsem, že podzimní počasí mám nejradši. Z hlediska oblečení, klimatu i té zvláštní nálady. Prodavačka si mě včera spletla s cizincem. Asi nosím moc elegantní vohoz. Nebo nevim. Copak lidi nepoznají pravou českou krev?

Mezi láskou a nenávistí je hranice tenčí než papír. Mezi genialitou a šílenstvím zřejmě žádná hranice není.

Víte co je směšné? Znám přesně ten recept na to být skvělým, úžasným, geniálním, schopným a úspěšným člověkem, ale velice často se nedostanu přes tu podivnou bariéru uvnitř sebe, abych mohl ten recept uplatňovat. Cítím, že využívám svůj potenciál tak na 20 procent a nedokážu najít lék, kterej by mě nakopl mnohem víc. Také ale ještě cítím neuvěřitelnou chuť k psaní a docela mě děsí, že by to měl být můj úděl. A víte co ještě cítím? Cítím, že se mi nakonec povede všechno co si přeju a já si šáhnu na svoje hvězdy. Cítím to, tepe mi to v žilách, VÍM TO!!! Prostě to vím, je to tak a je to krásné, ale nejdřív si projdeme lesem strachu a mořem bolesti. Ale bude to stát za to.

Připadá mi absurdní celé 20. století. Tedy to, že to bylo období největších objevů v dějinách lidstva, ale zároveň se tu vyskytly takové středověké útvary, jako bylo třeba Stalinovo Rusko. Děsí mě to a je mi z toho zle. Jaká další velká společenská deformace nás asi čeká v budoucnu?

Mám tolik práce a tak moc zahozeného času!

Připadá mi to jako včera, to všechno, o čem teď nemám čas ani myšlenky psát. Mluvím o svém životě.

Angažované a smysluplné zápisy mě dávno přestaly bavit. Nepotřebuji sdělovat ucelené myšlenky, koncepty, rádoby vygradované články na téma, určitě ne tady. Až jednou napíšu knihu, bude to buď ten největší bestseller, nebo nejvíc nepochopené dílo své doby. A nebo to bude prostě jen sračka.

Napadá mě, že spousta mediálně známých umělců se k ,,úspěchu" dostala zřejmě jen ze zlovůle Satana. Nebo možná Lokiho, boha potměšilosti.

Kníže čeká na zbraně. Knížka kterou jsem četl v dětství. O Sámovi a jeho synovi. A taky tam figuroval Loki. Vždycky, když se objevil, tak se něco zesralo. Stejně tak, jako když se v životě objeví nějaká ženská.

Tohle co píšu má dvojí interpretaci. Buď je to svěží a průzračný proud myšlenek, nebo jenom zasmrádlý průjem. Nechť to posoudí třeba sám Loki.

Poslední poznámka. Vytvořil jsem tu nový design. Tedy jestli přidání jednoho z netu stáhlého obrázku do čela stránky považujete za design. Ale je krásnej a nádherně vystihuje, jak se někdy cítím. Konečně tu jsem jako doma.

Pod oknem mi zpívají opilci. Je čas pro dnešek končit. Dejte si na dobrou noc černou čokoládu, udělá vám dobře na nervy. Dobrou.

Právě jsem ubalil

5. listopadu 2012 v 22:25 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Právě jsem ubalil OCBčko ... ovšem pouze s tabákem. Z minulosti jsem zvyklej spíš na klasický špeky. Proč? Protože jsem idiot. Trošku nezvyk, ale miluju kvalitní Javanese tabáček. A řekněme si to narovinu, hulení dělá z lidí kriply. Teda mě převážně otevírá obzory, ale musí se vědět jak na to. Ostatně jako se vším. Ale nebudu se tu přece bavit o trávě!

Na svůj jediný seriozní blog na wordpressu chystám velice zajímavý článeček na pokračování o následcích dlouhodobého braní jistých látek (no drugs!!!), testováno sám na sobě. Už se moc těším. Když jsem byl mladý, měl jsem v plánu proslavit se tím, že na sobě vyzkouším všechny známé drogy a pak o tom napíšu brutální trip article. Jenže jednak jsem vyrostl a druhak už to určitě někdo udělal. Dokonce jsem viděl malíře, co maloval autoportrét a pokaždý byl najetej něčím jiným. Najděte si to, je to masakr! Tak nějak se ptám, proč pořád padám k tématům drog. Jsem snad povahou feťák? To snad ne, z regulérních drog jsem měl v životě jen trávu, šalvěj a éčko (který skončilo švédskou trojkou, která mi fakt zamíchala životníma kartama). Nebo je to jen tlak života, okolí, světa? Nevím, jestli ostatní z mladé generace cítí ten stejný tlak jako já. Ale asi ano. Globalizovaná doba a přehršel informací nás drtí mnohem víc než lidi v časech, kdy za život získali tolik informací jako my za den. Vidím jenom zdrogovaná města a padlé anděly.

Teď mi můj brainstorming předhazuje vzpomínku na to, jak je mi 16 a zkouším rapovat. Slyším ty tracky a netový contesty, kde se i umisťuji. Bože, to už snad ani není pravda. A o trošku dál černý hadry, rukavice bez prstů, řetěz a smrtící metal. Byl jsem fakt pičusek, hledal jsem sám sebe v subkulturách místo abych hledal sám sebe ve vlastní hlavě. Přemýšlím, proč jsem na střední škole na všechno sral? Asi proto, že můj vzor byl Bukowski a Mickey Rourke. A změnilo se něco? Právě na mě kouká Charlie Sheen a nabízí mi žváro. On se nezměnil za celej život, změnil jsem se snad já nějak zásadně v rozmezí osmi let? To, že toho vím mnohem víc, umím ve všem chodit, že jsem ještě egoističtější a arogantnější a mám ještě vyšší cíle než kdy dřív přece neznamená, že jsem jinej.

Celý víkend byl divnej. Kdysi jsem si myslel, že mám maniodepresi. Teď jsem nakopanej tak moc jinak v celku neškodnejma a volně dostupnejma tabletama, že nemůžu mít depresi. Ale i tak se v posledních třech dnech cítím jak mrtvola. Možná je to tak, že deprese na mě nemůže, ale cítím už jenom ten následek. Cítím se jak chcíplej čurák, nemůžu se na nic soustředit ani nic udělat. Minulý týden jsem přitom byl extra koncentrovaný! Říkal jsem si, že mě nic nebaví, nic mi nechutná, kámoš mi na to poslal fotku 357. Magnum a dvou nábojů. Ptám se proč dva náboje, prej kdyby se někdo stavil na čaj. Že by některá bejvalka?

Docela vážně uvažuju, že tu udělám nějakej primitivní design, tenhle předefinovanej je jak pro emo buzeranta. Ale jsem línej, tak línej! Mám obavy, že někteří moji nejbližší jsou už zlomení životem a já s tím nemůžu nic dělat. Hroznej pocit. Bukowski se občas zavřel na tři dny do zatemnělýho pokoje a jenom čuměl do zdi. Odpočinul si od lidí a byl nabitej energií. Teda dokud nepotkal na ulici prvního člověka, to byla půlka hned v prdeli, ale druhá půlka pořád zbyla! Co zbývá mě? Pěsti a železná brada.

Pro Krysa Paranoidní: slečno, vytřela jste mi zrak, smekám. Dobře, sice to asi není zase tak geniální kousek, ale i tak jsem udiven. Vůbec by mě nenapadlo, že mě někdo v minulosti nějak moc četl, a už vůbec ne, že ho to bavilo natolik, že mě bude stopovat. Posílám sladkou pusu a slibuji, že pročtu Váš blog od prvního do posledního písmenka. V poslední době se snažím chovat a vypadat jako gentleman, nejradši bych Vám poslal i růži s bonboniérou. Dobře, teď už zase žvaním a chovám se jak debil, utínám to!

Byl jsem teď mrknout na hřbitově a nesedlo mi to. Obvykle se tam cítím celkem fajn, ale jak říkám, měl jsem špatnej víkend. Zítra bych nejraději ani nevylezl z postele, ale musím, takže proto si dávám dnešní písemnou terapii. Bavil jsem se s psychoidníma lidma na antidepresivech, procházeli jsme se v noci kolem zámku, je to dávno a umíral jsem v té době, ale vím, že říkali, že jim psaní deníku pomáhá. Já jsem ještě ke všemu exhibicionista, takže se svěřuju všem náhodným duším na internetové síti. Moje psaní nemá úroveň a hodnotu a má pouze subjektivní smysl, ale na to seru. Byla mi dána svoboda a to považuji za nejcennější hodnotu. Dávám tento článek do téma týdne, jen proto, abych nasral víc lidí, co budou bůhví proč hledat tematický článek na úrovni sračky od místních blogerů. Zcela egoisticky říkám, že by se většina blogů měla zrušit. A i wordpress hnije! Myslel jsem, že je tam jiná úroveň, ale našel jsem tam už několik tak nebetyčných píčovin, který dokonce měly olbřímí návštěvnost, že jsem začal ztrácet i tyhle bílý iluze. Zároveň jsem našel i spoustu lidí, kteři umí velice slušně psát a mohli by se vypracovat, ale kdo z nich to dokáže? Málokdo, v dnešní době je málo ambic, nežijeme už v době Amerického snu ale v době Světového soumraku. Nebo Morálního soumraku? Nevím.

Už jsem to chtěl ukončit, ale ještě se zastavím u sexu. Miluju sex, jisté formy zvrhlosti a obscéního chování, ale odezva není vždy dobrá. Lidi chtějí hrát hry na romantiku a dvoření, přičemž potlačují to, o co stejně všem jde. Jak morálka upadá, tak mnohdy je leckde pořád tolik sexuálních zábran, že to vše komplikuje. Potlačená sexualita a nedostatek pořádného sexu ničí svět daleko víc, než všichni hajzli z politiky. Zablokovaná sexuální energie, která je jindy tvořivá, se mění v destrukci a lidi trpí. Hehe, to je teda zase kec. Jo a kdyby tyhle řádky někoho zmátly a začlo by se o mně pochybovat, tak věřte, že jsem heterák a není to žádná skrytá parafráze na teploušky. Mluvím tu o klasické animální heterosexuální mrdačce (nebo o romantické souloži při svíčkách, dle výběru). Pardon za ty vulgarismy, takto se gentlemen nechová. A proto gentlemen právě teď končí dnešní brainstorming a jde si ubalit cigaretku. Dobrou noc a podporujte zdravou sexualitu.