I need to write

29. září 2012 v 14:54 | Sin Ister |  Please Talk to ME !!!

Potřebuji psát. Cokoliv. Za těch pár měsíců, kdy jsem se tomu nevěnoval, se ve mě nastřádala strašná energie, která může ven jen touhle formou. Ptáte se proč potřebuji psát? Je to má terapie. Jediná moje terapie, a navíc bezplatná. Nejde teď ani moc o to psát tvůrčím stylem, ale jen vypustit ven co máte na mysli. Můj výborný kamarád, který se mnou rok studoval, mi jen řekl vypusť to ven chlape. On sám taky píše. Budu se s ním muset zase setkat a probrat život.

Posledních pár let mám uloženo ve zmatené a mlhavé mozaice a ztrácím přehled, kdy co a jak bylo. Občas bych chtěl vymazat svůj život a zažít znovu, jinak a lépe. Ale to se mi bohužel nevyplní, leda že bych ztratil paměť. Je těžký prosazovat svůj potenciál v zasekaným prostředí plným stagnace a letargie. Přes to všechno ale jdu v zásadě pořád kupředu a držím si aspoň minimální pokrok. Problém je, že chci mnohem víc, ale to něco stojí. Strávil jsem v minulosti spoustu času u zbytečností, a to mi už nikdo nevrátí. Největší průser ale je ten chlad, který se ve mně usídlil. Pokud nejde o mně, je mi skoro vše jedno. Nedávno v supermarketu omdlela nějaká žena, všude kolem lítali lidi a hysterčili a já se jen podíval a pokračoval ve čtení novin a jenom si pomyslel, že by to ten pikolík za pokladnou mohl urychlit a zase začít markovat to zboží, ať můžu konečně vypadnout. Ptám se, je to normální?

Základ je definovat si svůj jasný životní cíl. Já všechno zatím postavil na sebevzdělávání a sebezdokonalování. Ale co z toho? Jasná myšlenka chybí. Tedy před pár dny jsem si snažil stanovit prioritní cíle, ale nevím, zda to zvládnu. Ne že bych na to neměl, ale potřebuju nějakým způsobem vyléčit svoji pochroumanou koncentraci.

A co vztahy? Můj životní vztah je teď v dost špatné situaci a je to také těmi rozdílnostmi v myšlení. A taky některými mými (ne)schopnostmi. Připadám si deprivovaný a znechucený, a to sem tomu tolik obětoval. No, co se má stát, nechť se stane. Ale myslím, že momentálně platí vzájemný pocit, že se vzájemně brzdíme. Ale kdo koho brzdí víc, když já jsem ten idiot, kdo slečně píše všechny píčoviny do té její retardované školy? A docení to někdo? Nebo to je daň a trest za moje ostatní nedostatky? Hahaha. Něco je tu špatně, něco hnije v našem království. Ale i špatný vztah je vztah, který vás posouvá kupředu a třeba se všechno ještě spraví. Kdo ví.

Nejsem naive dreamer a naopak všechno co dělám počítá s tvrdostí reality. Jsem egoista a dokážu potlačit sebereflexi, když je potřeba. Ale tahle ženská mě připravila o koule. Snad všechno bude zase OK a budu moci volně dýchat. Konec už tohohle tématu.

Pamatuju časy, který asi nebyly zrovna tak vyhrocený a drsný, jak by mohly a jak nám to tenkrát přišlo, ale byly to časy, kdy jsem si připadal jako kus obrubníku na streetu. Pravidelně pochcávanej, ale pořád tvrdej. Musím se smát, když si na to vzpomenu a ani to není tak dávno. Jenom ty hadry, denní program, cíle a kecy. Pamatuju na ty pěsti jak lítaly vzduchem a prorážely hlavy a žebra. Byla to fakt zábava. Ale čas dospěl do jiné fáze. Naštěstí. Je to evoluce. Zatímco spousta mých kamarádů tráví čas pořád stejně (většinou v zeleným rauši), já se aspoň nějak posouvám kupředu. Sice těžce, jako když německé tankové divize prorážely ruskou obranu, ale hýbu se. Mí kamarádi většinou dělají kulový (aspoň ti, který mám teď na mysli).

Už to ze mě leze čím dál hůř, musím končit. Energie momentálně došla. Naštěstí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je autor tohoto blogu šílený?

Ano
Ne

Komentáře

1 fall fall | Web | 7. listopadu 2012 v 23:56 | Reagovat

no, myslím že to je hodně čitelné i citelné...trochu z toho mrazí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama